3. část seriálu: Hudba, koncentrace a relaxace aneb: jak nám hudba může pomáhat?

„Při koncentraci činíme vůlí to, co běžně konáme samovolně, kdykoli si všímáme nějakého předmětu nebo na něco myslíme. Často se v souvislosti se soustředěním mluví o ‚jednobodovosti‘, to je schopnost zaostřit mysl na jeden jediný zvolený bod, podobně jako se světlo zaostřuje optickou čočkou.“[1]

V našich životech je důležitá jak koncentrace, tak i relaxace. Mnoho odborných knih tyto metody propojují, odkazují se např. na jógu, dechová cvičení atd. Účinek koncentrace je často velmi podceňován. Ale vzpomeňme si, kolikrát jsme se za našich studentských let nedokázali na hodinách soustředit, protože mít po češtině chemii a potom matematiku bylo zkrátka „příliš“. A v pracovním životě to časté zapomínání jednoho pro druhé se stalo možná ještě více znatelné.

Nutno ještě zmínit, že v józe se mluví o koncentraci jako o soustředěnosti směrem dovnitř, tedy do lidského nitra. Taková koncentrace vyžaduje dlouhodobé cvičení a její docílení není snadné.[2] V tomto ohledu se budeme zabývat jakousi „první fází“, jak této soustředěnosti dosáhnout a nebudeme zabředávat do hlubších rovin, jak se dá koncentrace pojmout a čeho se jí dá dosáhnout.

Jakou hudbu zvolit pro zlepšení koncentrace a produktivity?

Správně zvolená hudba může podpořit naši koncentraci a tedy i produktivitu či výkonnost. Hudba je také často vitální podporou během fyzické práce či cvičení.[3] Vlastimil Marek popisuje výzkum, který prokázal zlepšení úspěšnosti a výkonnosti u lidí, kteří pracovali s určitým hudebním podkresem, na rozdíl od těch, kteří pracovali v tichu – u těch došlo naopak ke snížení produktivity. Autor zároveň poukazuje na fakt, že i většina amerických velkých společností používá hudbu, aby dosáhla zvýšení produktivity a nejspíše i zlepšení pracovního prostředí.[4]

Romanowska definuje aktivizující hudbu jako hudbu, která má „rychlejší tempo velké melodické, rytmické a dynamické rozdíly, lehce neklidná metrika se silnými rytmickými akcenty kvůli větší pružnosti vnitřních orgánů.“[5] Zároveň ale autorka poukazuje na fakt, že nejdůležitější prvek aktivizující hudby je ten, že by měla být vybrána intuitivně a podle vkusu každého člověka.[6] Zde se ale opět nabízí polemika, jestli hudební žánr jako např. rock nebo metal se sem též dají zařadit. Bezesporu, nabuzující taková hudba určitě je. Ale také vyvolává napětí orgánů, což může vézt např. u některých lidí až k agresi.[7] Zároveň tato hudba bývá natolik pronikavá, že dokáže odvádět naši pozornost a soustředění a tedy snižovat výkon. Když tedy budeme mluvit o aktivizující hudbě, ponecháme stranou tyto diskutabilní otázky a budeme hudbu aktivizující vnímat v poněkud širším měřítku: jako hudbu, která pozitivně působí na náš výkon a produktivitu.

Podle Halperna a Lingermana hudba, která slouží k lepší koncentraci a aktivizaci schopnosti učení je např. hudba barokní (konkrétně např. barokní larga). Klasicistní hudba je více založená na rytmu, a tudíž je až příliš „zajímavá“ a spíše rozptyluje, neboť se na ni člověk začne více soustředit.[8]

Jak vidíme, tyto dvě definice Halperna a Lingermana a Romanowske se tedy spolu příliš neshodují. Romanowska doporučuje hudbu rychlejšího tempa s důraznějším rytmem. Halpern a Lingerman zase tvrdí, že taková hudba příliš odvádí naši pozornost. Důvod může být jednoduchý. Jsou různé druhy aktivizující hudby a vždy záleží na „druhu aktivizace“, kterého chceme docílit. Např. hudba, kterou chceme poslouchat při cvičení, kdy potřebujeme nabudit hlavně naše tělo, se nemusí shodovat s hudbou, kterou si pustíme, když chceme zaktivovat především naši mysl. V některých případech se určitě může stát, že i v případě, kdy se chceme aktivizovat, i v případě, kdy chceme naši mysl uklidnit, sáhneme po stejné hudbě, nebo alespoň stejném hudebním stylu. To podle mého názoru souvisí s otázkou, jak moc se chceme či nechceme na hudbu soustředit. Např. při běhání má hudba spíše odvádět naši pozornost od našeho těla. Naopak při četbě knihy nebo při učení nové látky, potřebujeme hudbu takovou, která pro nás nebude natolik “zajímavá”, aby odváděla naši pozornost. A samozřejmě, i hudba může fungovat jako jistá forma prokrastinace. Takže si před samotným výběrem hudby musíme položit otázku na tělo: „Je moje hudba dobrým slouhou, nebo špatným pánem?“

Samozřejmě, musíme také dodat, že hudbu si také často pouštíme účelně, aby probudila naši mysl, např. když mluvíme o kreativitě, tvoření něčeho nového či např. při tanci. V tomto případě nás hudba aktivizuje a zároveň “navozuje správnou atmosféru”. V takové situaci vzniká jakási rovnováha či propojení činnosti s aktivním poslechem.

Názory na správně zvolenou aktivizující či uvolňující hudbu se různí. Všechny ale potvrzují fakt, že hudba je schopna na člověka velmi silně působit. A to jak na vědomé rovině, tak i na té podvědomé. A působí nejen na jeho mysl, ale i na jeho tělo a vnitřní orgány.[9] Je ale opravdu pravda, že hudba zvyšuje naši výkonnost či koncentraci? Je to fenomén, který platí obecně u všech lidí? Jak hudba působí na výkonnost právě těch lidí, kteří mají posílenou a zároveň vycvičenou hudební percepci a hudbu tedy vnímají velmi intenzivně? Touto otázkou se budeme zabývat v dalším článku.

Seriál: Hudba, koncentrace a relaxace aneb: jak nám hudba může pomáhat?

  1. Úvod seriálu Hudba, koncentrace a relaxace aneb” jak nám hudba může pomáhat?
  2. Vliv hudby na člověka
  3. Hudba jako pomůcka pro pracovní koncentraci

 


Zdroje:

[1] BARTOŇOVÁ, Milada, Zdeněk BAŠNÝ, Boris MERHAUT a Rudolf SKARNITZL. Jóga: Od staré Indie k dnešku. Praha: Avicentrum, 1971, s. 96,97.
[2] BARTOŇOVÁ, Milada, Zdeněk BAŠNÝ, Boris MERHAUT a Rudolf SKARNITZL. Jóga: Od staré Indie k dnešku. Praha: Avicentrum, 1971.
[3]DEGMEČIĆ, Dunja, Ivan POŽGAIN a Pavo FILAKOVIĆ. Music as Therapy. International review of the aesthetics and sociology of music. Zagreb: Institute ofmusicology, Zagreb Academyof music, 2005.
[4]MAREK, Vlastimil. Hudba jinak: hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit život. Praha: Eminent, 2003.
[5]ROMANOWSKA, Barbara. Muzikoterapie: ladičky a léčení zvukem. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2005, s. 77.
[6] Tamtéž.
[7] HALPERN, Steven a Hal LINGERMAN. Muzikoterapie: Léčivá síla hudby. Eko-konzult, 2005.
[8]HALPERN, Steven a Hal LINGERMAN. Muzikoterapie: Léčivá síla hudby. Eko-konzult, 2005.
[9] Tamtéž.

Autor: Tereza Stupková

Hledáme hudební redaktory

Přihlašte se k odběru novinek z hudebního světa muzikantiakapely.cz

Zásady ochrany osobních údajů.
Používáme ověřený mailingový program MailChimp


Partneři: