2. část seriálu na téma:
Hudba, koncentrace a relaxace aneb: jak nám hudba může pomáhat?

„Hudba je komunikace. Když s námi hudba ‚hýbá‘, znamená to, že v ní nacházíme některé z našich vlastních struktur naší zkušenosti.“ Autor citovaného textu tento jev nazývá: The emphathetic musical communication process, tedy empatický, hudebně-komunikační proces. Jelikož působení hudby je úzce spojeno s lidským podvědomím, můžou být reakce na ni individuální. Zároveň je tento proces spontánní a často se děje za hranicemi našeho vědomí a vědomých zásahů. To, že je hudba komunikace také potvrzují teorie, které zkoumají výrazné podobnosti mezi hudbou a jazykem. Dokonce někteří vědci jako např. Darwin zastávali (či zastávají) myšlenku, že hudba vznikla dříve než jazyk a byla tedy možná klíčovým bodem při přechodu z neverbální komunikace do verbální. Proč je tedy hudba komunikace? Nejlépe to nejspíše pochopíme v okamžiku, kdy sami hudbu produkujeme. Chceme hudbou cosi „sdělit“, či interpretujeme myšlenku člověka, který danou skladbu napsal. Jsme tedy empaticky propojeni s autorem hudby (samozřejmě především v případě, že jde o naši tvorbu), a skrze hudbu předáváme tuto myšlenku dál a zároveň skrze hudbu „komunikujeme“ se světem – a to jak se světem vnějším, tak i s tím vnitřním.

Hudba a lidské tělo

Hudba může působit na naše tělo v nejrůznějších oblastech – od srdečního tepu, přes dýchání a krevní tlak až po činnosti mozku. Jsou to tedy procesy spojené s našimi emocemi. Existuje mnoho teorií, proč a jak hudba dokáže působit na člověka. Do jaké hloubky lidského nitra tedy dokáže hudba proniknout? Tento aspekt si můžeme dobře dokreslit např. pomocí teorie tří vrstev lidské psychiky a tří vrstev uměleckého díla. Na začátku vnímání hudby je fáze, kdy naše tělo přijímá kmitočty. Tyto kmitočty mozek dále zpracovává a objevuje se “psychický obraz” hudby. Poté mozek tuto hudbu porovnává z dosavadní zkušeností – to už hudba proniká níže od fyzického těla k mysli a dále k emocím a k paměti. Pomocí nich pak dokážeme nejen hudbu prožívat, ale i analyzovat. Tato “nejhlubší” vrstva nám může odkrýt fakt, jaký má daná hudba potenciál a jak na nás osobně působí.

Často se stává, že ale do takto hlubokých úrovní hudba nepronikne, neboť není dostatečně či správně vnímána. Proč tento fakt považujeme za důležitý? Proč je důležité, aby každý člověk uměl pronikat do těchto hlubších vrstev vnímání? Když takto pronikáme hlouběji a hlouběji do vrstev hudby – či jiného uměleckého díla – pronikáme tím vlastně současně hlouběji do mysli nás samotných. Můžeme tím odhalit emoce, vzpomínky, bolesti i radosti a dokonce samotné principy a hodnoty, které nás řídí. V tom je velký potenciál hudby, neboť ona nám může být průvodcem na cestě poznáním nás samotných.

Hudba, lékařství a terapie

Pomocí hudby také můžeme léčit. Západní kultura dnes dokonce pozoruje, že v některých případech u psychotických pacientů, je hudba jediným efektivním stimulem. Jedno z možných vysvětlení tohoto tvrzení může být to, že „hudební zkušenost“ je velmi spojená s našimi archaickými principy přemýšlení o světě. Hudba je tedy velmi napojena na naše podvědomí – zrychluje, či zlepšuje fyzickou práci, přináší s sebou nejrůznější asociace propojené s naší minulostí či fantasií. Dokonce dokáže vynést na povrch věci, které by se jinak do našeho vědomí dostat nemohly.

Uklidňující účinky hudby jsou dnes využívány nejen v muzikoterapii. „Dnes se hudby new age užívá v zubařských čekárnách a ordinacích, na operačních sálech, na chodbách nemocnic a úřadů.“ Ovšem už jen málo lidí se zabývá konkrétními biologicko-chemickými procesy, které způsobují, že hudba je při léčení (jak terapeutickém, tak i tom „každodenním“) tak účinná. Nejspíše je to způsobeno tím, že terapeuti a muzikologové západní kultury velmi často vychází z odkazu starých kultur, které právě hudbu k léčení často používali – a to nejen kultury evropské, ale i asijské nebo např. léčení původních obyvatel Ameriky. I v tomto bodě narážíme na důležitý jev: hudba je spojena s podvědomím a intuicí a je závislá na sociálním kontextu, nejen když mluvíme o jejích léčebných účincích, ale i v okamžiku, když tyto léčebné metody na bázi hudby vznikají.

Hudba působící skrze tělo na naši psychiku

Hudba může vyvolat v naší psychice mnoho různých účinků a vždy záleží na individualitě, vkusu a preferencích každého posluchače. Existuje hudba, která nás uklidní (často pomalé skladby, larga), která nás probudí (záleží na individualitě, ale často to bývají např. country nebo rock), jiná může zvýšit výkonnost u mechanické práce (např. hudba založená na rytmu a na dalších faktorech) či také hudba, díky které se dokážeme ponořit do „duchovna“ a dojít k tomuto hlubokému uvolnění a ponoření do vlastního nitra, jak jsme popisovali výše na základě teorie tří vrstev. Halpern a Lingerman uvádí, že taková hudba může být např. gregoriánský chorál, spirituály apod. Můžeme ovšem opět spekulovat, jestli se tento fakt dá skutečně generalizovat a aplikovat na každého člověka.

Existuje mnoho způsobů, jak účinků hudby na lidskou psychiku i na lidské tělo využít. V příštím článku se budeme těmito některými základními principy zabývat. Konkrétně budeme sledovat dva aspekty lidské psychiky, které úzce souvisí se zdravým rozvojem každého jedince: schopnost koncentrace a schopnost relaxace a jak s nimi můžeme pomocí hudby dále pracovat.

Seriál: Hudba, koncentrace a relaxace aneb: jak nám hudba může pomáhat?

  1. Úvod seriálu Hudba, koncentrace a relaxace aneb” jak nám hudba může pomáhat?
  2. Vliv hudby na člověka
  3. Hudba jako pomůcka pro pracovní koncentraci

Zdroje:

Originál citace: „Music is communication. (…) When music ‚moves‘ us it means that we can find in it some of our own meaningful structures of experience.“
DEGMEČIĆ, Dunja, Ivan POŽGAIN a Pavo FILAKOVIĆ. Music as Therapy. International review of the aesthetics and sociology of music. Zagreb: Institute of musicology, Zagreb Academy of music, 2005, s 288. 
KYSLÍKOVÁ, Anežka. Vliv ontogeneze na vytváření hudebních představ. In: Psychologické aspekty hudební výchovy: (ontogeneze, diagnostika, muzikoterapie) : sborník příspěvků 5. ročníku Olomouckých jarních muzikologických konferencí. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.
SACKS, Oliver W. Musicophilia: tales of music and the brain. Rev. and expanded, 1st Vintage Books ed. New York: Vintage Books, 2008.
WILSON, Paul. Základní kniha relaxačních technik: bezprostřední klid : průvodce na cestě k uvolnění mysli a těla. Olomouc: Votobia, 1997.
SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy. Praha: SPN, 1985.
ROBERTSON-DECARBO, Carol E. Music as Therapy: A Bio-Cultural Problem. Ethnomusicology. University of Illinois, 1974.
MAREK, Vlastimil. Hudba jinak: hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit život. Praha: Eminent, 2003, s. 118
HALPERN, Steven a Hal LINGERMAN. Muzikoterapie: Léčivá síla hudby. Eko-konzult, 2005.

První část seriálu “Hudba, koncentrace a relaxace aneb: jak nám hudba může pomáhat?” najdete zde: https://muzikantiakapely.cz/hudba-koncentrace-a-relaxace-aneb-jak-nam-hudba-muze-pomahat-cast-1-uvod

Autor: Tereza Stupková

Hledáme hudební redaktory

Přihlašte se k odběru novinek z hudebního světa muzikantiakapely.cz

Zásady ochrany osobních údajů.
Používáme ověřený mailingový program MailChimp


Partneři: