Flea – Acid for the Children. Autobiografická recenze od Marka Bera
Pokus o recenzi, ale nejspíš to bude taky autobiografie. Hned v úvodu se musím svěřit, že tato kniha pro mě hodně znamená a to ze dvou důvodů. Dostala se ke mně jako nečekaný vánoční dárek od producenta Gavina Goldberga, se kterým jsme skoro dva roky intenzivně dělali na albu, kde poprvé nejenom…


Pokus o recenzi, ale nejspíš to bude taky autobiografie.
Hned v úvodu se musím svěřit, že tato kniha pro mě hodně znamená a to ze dvou důvodů. Dostala se ke mně jako nečekaný vánoční dárek od producenta Gavina Goldberga, se kterým jsme skoro dva roky intenzivně dělali na albu, kde poprvé nejenom hraji na basu, ale také skládám a hlavně zpívám skladby, které jsem si i otextoval. Velká věc pro mě a totálně mimo moji komfortní zónu.

Když mi knihu ve studiu předával, normálně jsem se dojal. Druhým důvodem, proč jsem takhle sentimentální, je fakt, že Flea kompletně změnil moje chápání role a funkce baskytary v kapele. Když jsem byl na studiích ve švédském Gothenburgu, v místní knihovně jsem narazil na desku Blood, Sugar, Sex & Magik a začaly se dít věci.
Odbočka u Vikingů
Do Švédska jsem přijel se svou stavěnou butikovou šestistrunkou a s přesvědčením, že fusion a progresivní rock jsou jediné hodnotné hudební žánry na planetě. Po pár měsících a hlavně po poslechu Blood Sugar jsem nutně potřeboval čtyřku, kapelu a pódium, které zničím. Takže Flea měl na mě vliv asi jako Měsíc na odliv a příliv.
Dokonale mě zmagnetizoval a zpolarizoval a basa najednou dostala roli zbraně, která mě osvobodí od celého světa. Od všech předsudků, strachu a úzkoprsosti.
Od té chvíle jsem věděl, že baskytara je můj život a že chci zažívat pocit energie, nespoutanosti, živelnosti a napojení na zdroj života, který tento nástroj tak pečlivě skrývá. Opustil jsem přítmí jazz klubů a VIP parties a přesunul se na nu-metalovou scénu a později do české kapely mých snů – Krucipüsku. Ano, takhle zásadní vliv měl na mě Flea a Red Hot Chili Peppers.

Drogy & city
Co můžete od biografie pana Blechy čekat? Tak především velkou upřímnost. V některých pasážích knihy je Flea tak přímočarý a otevřený, že máte pocit jako by byl s vámi v místnosti a díval se vám do očí. Místy skoro fyzicky cítíte velkou bolest, kterou si s sebou nesl od dětství, nenaplněný pocit rodiny a bezpečí a snahu po úniku z reality. Hned na začátku knihy vám v kapitole In a Circle dá takovou citovou nálož, že se skoro neubráníte slzám. A to jsme na straně 13.
Nechci příliš prozrazovat obsah, abyste nepřišli o překvapení a šílené historky, o které ostatně není nouze. Flea popisuje svoje dětství až do doby vzniku Red Hot Chili Peppers. Tento fakt může být pro fanouška kapely zklamáním, pro mě osobně se však jedná o příjemné překvapení, které udržuje knihu na velmi osobní úrovni a nepadá do klišé memoárů rockových hvězd, kde dostáváte očekávanou porci vzrušujících a vtipných historek na téma sexu, drog a rock’n’rollu.
Podivné historky
Kniha představuje bláznivého, nejistého a občas hloupého a bezohledného kluka jménem Michael Balzary, který zoufale hledá sám sebe v ulicích New Yorku a Los Angeles. Flea se sice narodil v australském Melbourne, ale po pouhých pěti letech se rodina přestěhovala do New Yorku a poté do Los Angeles, kde Flea přišel ke své slávě. Ale než se staly RHCP, Flea si musel projít neuvěřitelným procesem. Vždyť už v jedenácti letech měl prvního jointa! Ano, drogových historek je v knížce o dětsví trochu příliš, ale to je prostě Flea.
V knize je patrné, že ho mnoho momentů jeho dětství dodnes mrzí a dalo mu práci se přes ně přenést, zahodit výčitky svědomí a posunout se dál. Je opravdu zázrak, že se z totálního antisystémového outsidera stala rocková hvězda první velikosti. A také důkaz, že možné je vše.

Jako čtenář jsem hltal každou stránku a každá, i ta nejpodivnější, historka mě fascinovala. Zjistil jsem, nebo si prostě jenom zbožně přeji, že máme s Flea mnoho společného. Hledání otcovské figury, lásku ke sportu a ke knihám, touhu po nalezení krásy v našem krutém a lhostejném světě, ale hlavně posedlost hudbou a basou.
Kapitoly knihy jsou velmi stručné, ale je jich požehnaně. Kniha má skoro 400 stran, protože Flea dával obsah knihy dohromady na cestách a po hotelích, o pauzách na turné nebo při nahrávání. V závěru knihy Flea nastiňuje otázky, které by mohly indikovat možnost druhé knihy, ale je také možné, že je to další z jeho vtípků. U něho jeden nikdy neví. Jako bonus dostanete také seznamy koncertů, filmů, knížek a alb, která zásadně ovlivnila jeho život. Velmi zajímavé kousky a pro mě pokračování objevování jeho světa.
Lahůdka pro zasvěcené
Nedokážu posoudit jak by se na knížku tvářil čtenář, který není basák a Fleův fanoušek. Myslím, že i pro mnoho fanoušků RHCP by to nemuselo být zrovna nejatraktivnější čtení, protože o jejich kapele je tam toho minimálně. Jistě, kniha nabízí historii setkání se Slovakem, Kiedisem a Ironsem z doby před vznikem kapely, ale například ani slovo o Johnu Frusciantem nebo Chadu Smithovi a kniha končí v momentě, kdy vznikne první formace RHCP.
Jedná se o velmi osobní, neortodoxně napsanou zpověď umělce basové kytary a svérázného blázna, Michaela Balzaryho aka Flea. A já děkuji, že jsem mohl být alespoň takhle na dálku součástí jeho příběhu.

Autor
Marek BeroBasa je můj život. Hraju, skládám a píšu knížky Baskytarová Posilovna 101 Více info na webu http://marekbero.co.uk
Všechny články autora →

