Hudba, koncentrace a relaxace aneb jak nám hudba může pomáhat? Koncentrace a sluchová percepce
V minulé kapitole našeho seriálu jsme se dozvěděli, jak je důležité volit hudbu podle toho, jakou aktivitu se chystáme dělat a jak potřebujeme, aby naše tělo spolupracovalo. Jednoduše řečeno: mysl i tělo musíme naladit na stejnou notu. A čím lépe toho dosáhnout než pomocí hudby? Je několik…
V minulé kapitole našeho seriálu jsme se dozvěděli, jak je důležité volit hudbu podle toho, jakou aktivitu se chystáme dělat a jak potřebujeme, aby naše tělo spolupracovalo. Jednoduše řečeno: mysl i tělo musíme naladit na stejnou notu. A čím lépe toho dosáhnout než pomocí hudby? Je několik faktorů, které rozhodují o naší volbě – věk, osobní preference, momentální emoce a další.
My se zaměříme na faktor **sluchové percepce **(sluchové vnímání). Ta se vyvíjí během lidského života. Netýká se pouze toho, jak fungují naše uši (např. kolik Hz jsme ještě schopni slyšet), ale také jak umíme zvuk (v našem případě hudbu) analyzovat či se v ní orientovat. Tento faktor totiž velmi významně ovlivňuje, jestli nás vybraná hudba bude při koncentraci rušit nebo nám pomůže.
Jak úroveň sluchové percepce ovlivňuje preferenci hudby či ticha při práci, která vyžaduje různý stupeň koncentrace?
Například při učení náročné látky, psaní domácího úkolu, v případě dospělých například čtení knihy či psaní emailu. Zajímá nás, zda lidé mající vysokou míru sluchové percepce a hudbu vnímají velmi vědomě, aktivně hrají na hudební nástroj anebo dokážou hudbu analyzovat, hudba při náročných úkonech spíše ruší, a to i přesto že je jim tato hudba blízká, nebo je pro tyto činnosti přímo komponovaná?
Pro nalezení alespoň přibližných odpovědí jsem kontaktovala učitele hudební výchovy a lektorku jógy. Tedy osoby, které s hudbou denně pracují mimo jiné i pro zvýšení koncentrace svých studentů a klientů. Také to jsou lidé vykazující vysokou míru sluchové percepce a hudebního smyslu. Pro větší zajímavost jsem poté vytvořila dotazník, jehož výsledky zde uvedu.
Na otázku, co si pouští, když se potřebují soustředit, lektorka i učitelé téměř jednohlasně potvrzují, že hudbu při učení nevyhledávají. Zároveň ji nepotřebují ani při odpočinku. Učitele hudby podle jejich slov hudba při koncentraci ruší. To se jeví logické. Tito lidé se s hudbou denně setkávají, pracují s ní a jsou zvyklí ji analyzovat. Mají tedy vysokou úroveň sluchové percepce. Je tedy pravděpodobné, že jakákoliv hudba odvádí jejich pozornost. Intenzita tohoto jevu se dále štěpí podle žánru, rytmu, melodické linky a další aspektů.
Zajímavý je vztah lidí s vysokou hudební percepcí k tichu. Pro tyto lidi je **více vzácné ticho **a vnímají jej jako jistou formu hudby. Toto potvrzují i autorky Drotárové: „Paradoxně není tato relaxační metoda vhodná pro ty, kteří se hudbou živí, ať již jejím provozováním či hudební publicistikou, a pro zapálené hudební znalce. Ti totiž obvykle nedokážou přijmout hudební dílo pouze jako nástroj relaxace.“
Lektorka jógy hudební podkres také nepotřebuje. A to v tom smyslu že podkreslující hudbu vnímá jen jako prostředek zklidnění, který jí má pomoct zklidnit se a koncentrovat se. Ona ale díky tréninku jógy a různým jogínským technikám dokáže ke zklidnění a stavu soustředěnosti dojít i bez pomoci podpůrné hudby. Na druhou stranu využívá hudby, když potřebuje určité emocionální zabarvení. V takovém případě si ale vybírá, co si pustí a velkou roli hraje i momentální nálada.
**Výsledky z dotazníků ukazují, že většina respondentů disponuje relativně vysokou sluchovou percepcí. **To nasvědčuje o jejich hudebním zájmu i o jejich schopnostech hudbu vnímat. Přijde-li na preferenci ticha před hudbou, u dospělých se potvrzuje, že skupina s nejvyšší zjištěnou sluchovou percepcí opravdu více upřednostňuje při náročné činnosti práci v tichu. Zde berme ovšem na zřetel fakt, že počet respondentů byl relativně nízký a výsledky tak nelze genelizovat.
| Průměrná preference ticha u náročné práce a preference ticha celkově (u jakékoliv práce) v porovnání s kategoriemi podle zjištěné hodnoty SP u dospělých a studentů | |||||
| DOSPĚLÍ zjištěná hodnota SP |
ticho při náročné práci | ticho celkově | STUDENTI zjištěná hodnota SP | ticho při náročné práci | ticho celkově |
| 100-80% | 66% | 52% | 100-80% | 50% | 50% |
| 79-60% | 55% | 42% | 79-60% | 49% | 54% |
| 59-40% | 40% | 48% | 59-40% | 53% | 55% |
| (39-0%)
(velmi malý počet respondentů) |
(25%) | (50%) | 39-0% | 61% | 52% |
Procento práce v tichu při jiných činnostech nevyžadujících tak velkou koncentraci se většinou pohybuje okolo 50 % a to jak u dospělých, tak u studentů. U dospělých s nižší SP preference ticha klesá. U studentů tyto změny nejsou tolik patrné, jejich výsledek preference ticha či hudby při náročné práci či při každodenních činnostech byl zhruba kolem padesáti procent.
Z tohoto výsledku můžeme nejen odhadovat, že dospělí mají s největší pravděpodobností daleko jasnější představu, kdy si hudbu pustí a kdy radši zůstanou v tichosti, zároveň ale také vidíme rozpolcenost studentů. Nepoznají, která hudba a kdy jim prospěje, nebo naopak uškodí. Obecně ale z tohoto 50% výsledku odvozujeme tyto dva póly: jedni se radši učí a pracují v tichu a hudba je ruší, jiní zase preferují, či dokonce vyžadují, hudební podkres – nehledě na jejich SP.
Jakou správnou hudbu zvolit k posílení koncentrace zůstává i nadále otázkou, neboť zde budeme vždy narážet na osobní preference každého člověka. Velmi proklamovaný Mozart může být pro někoho s vyšší SP příliš rytmický, barokní larga, která odborníci pro práci doporučují, jsou pro něho příliš utahaná a dokonce hudba speciálně vytvořená pro koncentraci (často pomocí syntetizátorů) příliš psychedelická.
Z rozhovorů i z předchozích článků (1. část, 2. část, 3. část) vyplývá tedy následující: Vokální hudba pro koncentraci není nejvhodnější. Také hudba s výrazným rytmem zrychluje i rytmus srdeční, sice vás tedy nabudí, ale zároveň odvede pozornost.
Co tedy při práci poslouchat?
Mé doporučení:
- Vyzkoušejte toho co nejvíce a vytvořte si vlastní kategorie, kdy vám ta či která hudba nejvíce prospívá;
- Nebojte se pracovat v tichu a být jen sami se svými myšlenkami.
Neboť jak tvrdí básník:
„Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.“ — Robert Fulghum americký spisovatel, pastor a učitel; 1937; O tichu, o kráse, o umění, o životě
