Cestování za hudbou: Irská hudba a její uchované dědictví

Jelikož letos nebudeme moc cestovat tolik, jak bychom si přáli, připravili jsme pro vás cyklus

Cestování za hudbou

, abychom v pohodlí našich domovů mohli poznávat jiné národy a jejich odlišné kultury. Naše články nevycházejí z toho, co najdete na internetu, jsou to spíše naše osobní setkání s hudbou a něco málo z jejího pozadí. V první díle cestopisu se podíváme navštívíme Irsko.

Irská hudba

Pokud někdy zavítáte na zelený ostrov, jistě se setkáte s místní hudbou. Irové jsou skutečný národ muzikantů. Zatím se mi nikde jinde nestalo, že bych přišla do místní hospody ve tři hodiny odpoledne a tam se už naplno zpívalo. Hudba je pro Iry velmi důležité dědictví, které velmi rádi sdílí s celým světem.

Legendy o vzniku irské hudby

Jak asi víte, Irská republika má ve znaku harfu. Není tedy náhodou, že tento nástroj se váže i k legendě, jak vznikla irská hudba:

„Kdysi existovala harfa, která byla těhotná. Když přišel její čas, porodila krásnou malou harfičku. Měla velikou radost, proto si zahrála veselou melodii. Potom porodila druhou harfičku. To už pro ni bylo velice bolestivé, proto si zahrála smutnou, tesknou melodii. Nakonec porodila třetí dceru – harfu. Z toho už byla tak vyčerpaná, že zahrála klidnou ukolébavku, aby ona i její dcery v poklidu usnuly.“

Tradiční irská hudba má podle A. F. Gravese tři druhy:

The Gauntree

– veselá hudba, kterou zastupují hlavně taneční skladby, jako jsou jigy, reely či pochody,

The Golltree –

takzvané lamenty a zamilované písně a poslední

The Soontree

– ukolébavky a pohádky.

Tradiční nástroje

Harfa už kupodivu není nejtradičnější nástroj, se kterým se setkáte. Nejčastěji na tzv.

session

(hraní živé hudby, kde je každý hudebník a zpěvák vítán) jsou slyšet housle, flétny, kytary, harmoniky, ale setkáte se i třeba s banjem nebo mandolínou. Nástroje typické pro Irsko jsou bodhrán (buben), bouzouki (strunný nástroj), whistle (flétna) a samozřejmě irské dudy s krásným zvukem.

Taneční hudba

Asi každý z nás už viděl tanečníky, kteří stojí na místě a hýbají pouze nohama. Ano, to je tradiční irský step. Irský tanec obecně má mnoho druhů. Například step (hard shoes), tanec v měkkých botách (soft shoes), mnoho společenských tanců či dalších odnoží.

Všechny irské tance mají podobný základ. Zakládají se hlavně na technice a práci nohou, nikoliv na výrazu. A co je hlavní, tyto tradiční tance jsou dodnes živé nejen v Irsku, ale všude po světě. I v Praze se pořádají tradiční soutěže v irských tancích. Pro mě byl ale vůbec nejkrásnější zážitek, když jsem v Irsku v oblasti Connemara zašla do místního pubu a tam hrála živá muzika a zákazníci buď zpívali nebo tancovali – a to i ti staří!

Bylo úžasné sledovat, jak hudebníci začali hrát

Galway Reel

a hned se našli tanečníci, co vyskočili a šli na parket.

Taneční skladby jsou nejčastěji jigy a reely. Rozdíl mezi nimi je celkem jednoduchý – v jigu se rychlé noty počítají do tří (nebo jeho násobků), v reelu do čtyř. Mají tedy jiný rytmus.

Zajímavostí je, že irská hudba má mnoho populárních verzí. Tradiční irská muzika je velmi oblíbená i v jiných žánrech od folku po metal. Příkladem je třeba švýcarská skupina Eluveitie nebo česká folková kapela Asonance a mnoho jiných. V jejich písních se ale velmi často jako mezihry objevují právě irské reely a jigy. Není tedy neobvyklé, že v jedné – tradiční či inspirované – zpívané písni uslyšíte hned několik dalších instrumentálních skladeb, které tam perfektně sedí.

Lamenty

Jednou jsem byla na koncertě irského folkového zpěváka a skladatele. A to, co řekl o jejich tradiční hudbě, mi velmi otevřelo oči. Vlastně vysvětloval ponurou historii Irska a jejich život v područí Vikingů, Angličanů a dalších národů. A řekl, že jediné, co jim tyto národy nevzaly, byly jejich písně. Proto do nich začali dávat skryté významy, které znají jen Irové. A zvláště v lamentech tuto historii můžete dodnes slyšet. Jsou to ale vždy písně o lásce k bližnímu, ale také k jejich milované zemi.

Často najdeme písně, které byly původně v irské gaelštině přeložené do angličtiny. Irové jejich hudbu nevnímají jen jako tradici, ale také jako pouto s minulostí. Teď víte proč.

Ukolébavky

S těmi se dnes jako turisti už příliš nesetkáte. Přesto jsou některé jsou dodnes populární, zvláště díky Irům, kteří cestovali do Ameriky a tam jejich tradiční písně konfrontovali s místními vlivy a vzniklo nám dnes známé country.

Závěrem

Asi neexistuje irská píseň, kde by nebylo zmíněno nějaké irské město či oblast. Je to opravdu hrdý národ. A jejich hudba, která je dodnes živá nejen jako turistická atrakce, nese mnoho poselství a krásy. A na závěr: zajdete-li v Irsku do pubu, kde hraje místní muzika, nepočítejte s tím, že budete jen tak sedět a tiše poslouchat! Vždycky vás nějak zapojí.

A poslední příklad irské hudby nakonec.

Všimněte si, že tato verze známé irské písně začíná jako jig, v půli se změní na reel a končí jako jig. Úžasné, že?