muzikanti a kapely.cz
Recenze

Vypsaná Fixa se s albem Kusy radosti vrací na scénu velkolepým stylem

V pořadí desátá řadová desky Kusy radosti posluchače vrátí do upocených klubů. Přestárlí puberťáci v něm uslyší první Majálesy, lásky i jointy na zastávce. Otázkou však je, zda osloví i nové posluchače.

Michal Cemper
Michal Cemper
· 4 min čtení
FacebookX
Vypsaná Fixa se s albem Kusy radosti vrací na scénu velkolepým stylem

V pořadí desátá řadová desky **Kusy radosti **posluchače vrátí do upocených klubů. Přestárlí puberťáci v něm uslyší první Majálesy, lásky i jointy na zastávce. Otázkou však je, zda osloví i nové posluchače.

Kusy radosti

S třetím křížkem za rohem s klidem říkám, že mě Vypsaná Fixa provedla telecími léty. Skutečský Majáles, mně bylo šestnáct a Fixa byla první větší mladá kapela u nás na maloměsto. Studenti sexty bé před koncertem ukradli v nedalekém obchodě nákupní vozík a nějakým způsobem ho dostali až do poga pod podiem. Doteď nechápu, že nám to prošlo.

Jak člověk roste, mění se mu chutě. A to ovlivnilo i náš vztah. Ve dvaceti jsme obráželi všechny Fixí koncerty kolem Pardubic, v pětadvaceti jsem je sledoval už spíš z povzdálí a vloni si na ně vzpomněl při vydání singlu Už dlouho nemluvíš. A představa, že nově nastolená country poetika provází celé nové album, mě už vlastně ani nemrazila v zádech.

Nikoho tak asi nepřekvapí, že březnové oznámení alba **Kusy radosti **mě nezvedlo ze židle. To jsem ale ještě netušil, co se během koronavirové pauzy událo ve studiích Sono, Jámor a Gui-tón pod taktovkou producentů Dušana Neuwertha a Ondřeje Ježka. Márdi totiž opět ukázal, že je mistr iluze.

Kombinace nemastného-neslaného Už dlouho nemluvíš, kotlíkářského unplugged alba K táboráku a nepříliš přesvědčivé desky Kvalita z roku 2019 totiž opravdu vyvolávala dojem, že ti punkoví mládenci lehce ztrácí dech. Nepřispěla tomu ani změna zakládajícího basáka a nástup Kryštofa Matáška, který působil třeba u Mekyho Žbirky.

„Zase je mně šestnáct a hledám nákupní vozík.“

Nemohl jsem se mýlit více. Už otvírák *Vítrholc *ukazuje, že se vracíme zpátky do zaplivaných klubů a koncertům na letních festivalech. Energie na první dobrou.

Hned další songy Kusy radosti a *Sen *ukazují, že Vypsaná fixa se vrací v té nejlepší možné formě. Což ostatně dokazuje Kouřící miminko, kde se už kupí Mardiho samolibý dadaismus v kombinaci s uřvanými kytarovými riffy. Netrvalo to deset minut a mně je zase šestnáct a hledám nákupní vozík.

Osobně se ale přiznám, že vždycky jsem měl radši poetičtější songy jako *Antidepresivní rybička, Darling *nebo Detaily. Kytary zde ustupují textům a člověk získá dostatek času na fixí poetiku, kterou ať chci nebo ne, mám spojenou s vůni trávy a čůča. Proto je pro mě vrchol desky Bagrista ze Suezu. Ten perfektně reflektuje aktuální situaci a zároveň dokazuje, že se Vypsaná Fixa nebojí zvukových experimentů.

Ostatně u zvuku ještě chvíli zůstaneme. Nové složení si zachovalo feeling let minulých a dokonce by se chtělo říct, že zkušenější Matášek předběhl emotivně laděného Mejna. To se ale s ohledem na bývalé členy samozřejmě neříká.

Paradoxně nejslabší moment přichází s koncem alba. Velká bíla zeď je typicky albovou věcí a jsem zvědavý, jestli ji Fixa vytáhne na živo. Následuje Hotel, který od předchozího songu prakticky nerozeznáte. A vše ukončuje Už dlouho nemluvíš, o kterém se snad dlouho mluvit nebude.

Co se stalo a proč energií narvané album končí jako mix Marka Ztraceného a Mňágy, netuším. Snad snaha zalíbit se současným trendům?

Kusy radosti pro staré fanoušky

Vypsaná Fixa a její album Kusy radosti hrají do noty staré fanouškovské základně, kteří po dvou letech mlčení obujou glády, křivák a půjdou si zakřičet pod podium. Oslovuje ale podobný styl hudby mladé posluchače?

Možná to mají za cíl prověřit poslední tři songy. Ty totiž jako by z oka vypadly trendům posledních let. O tom ostatně svědčí i kotlíkářská snaha z posledního akustického alba.

Kusy radosti představují to nejlepší i nejhorší z tvorby Vypsané Fixy. Poetika hořkosladkých textů mě chytla za srdce stejně jako ve Skutči na náměstí před patnácti lety. Věk a určitý posun z telecích let je na kapele znát ale stejně tak jako na mých vrstevnících. Celkový dojem z desky je ale nadmíru dobrý. Vypsaná Fixa se vrací do zajetých kolejí a po letech si opět získává věrné fanoušky.


Vypsaná Fixa a Kusy radosti v playlistu Fortissimo

Zaujalo vás nové album? Vzpomínejte s námi na kusy radosti, které nás provázely pubertou. Playlist **Brko & beer **Rádiu Géčko obsahuje to nejlepší na odpolední relax. Playlist Fortissimo zahrajeme v premiéře ve středu 18. 5. od 19:00 a znovu ho zopakujeme v sobotu 21. 5. před obědem v 11:00. Nebo si ho pusťte hned na našem Spotify kanále!

Zaujal vás pořad Fortissimo? Pusťte si starší díly. Každých čtrnáct dní vám na Rádiu Géčko od 19:00 přinášíme hodinu hudby na vybrané téma.

Michal Cemper

Autor

Michal Cemper

Šéfredaktor a místní kápo. Tak to prostě je.

Všechny články autora

Mohlo by tě zajímat

Nejlepší intro na CD všech dob aneb když máte jasno od prvního songu
Recenze

Nejlepší intro na CD všech dob aneb když máte jasno od prvního songu

Welcome to Americana – please made your selection followed – by pound sign now. Legendární intro z alba Americana od punk-rockových The Offspring zná každý punkáč. Otvírák následovaný Have You Ever vás usadí a nakopne celé album. První song na placce je možná ten nejdůležitější. Jaké intro na CD…

Michal Cemper · 7. září 2022

Newsletter pro muzikanty

Novinky ze scény máš první.

Pošleme ti pořádnou dávku novinek, tipů a rozhovorů ze světa hudby — přímo do tvé schránky. Nic víc, nic míň.

Žádný spam. Odhlásit se můžeš kdykoli jedním kliknutím.

Přihlášením souhlasíš se zpracováním e-mailu pro zasílání newsletteru. Odhlásit se můžeš kdykoli. Více v Zásadách ochrany osobních údajů.