Podcast Frontwoman #8: Hraní v Česku versus v zahraničí

Přichází osmá epizoda pořadu Podcast Frontwoman! Tentokrát si beru na paškál hraní v tuzemsku versus v zahraničí a k dialogu na toto téma vyzývám Jirku Urbana mladšího, kytaristu a kapelníka formace Dymytry. Jak překonat ono typicky české „venku nikoho nezajímáte“ a jít si za svým? Co čekat od evropských pódií, promotérů a fanoušků? A v čem může kapelu i její tvorbu zahraniční mise změnit?

Hned na začátku musím zmínit, že tohle téma jsem si nesla v hlavě nějakou dobu. S mou kapelou The Agony jezdíme ven od začátku. Bylo to naší ambicí, sotva jsme kapelu rozjely, a stále na této cestě pokračujeme různými štacemi v Evropě i Velké Británii. Troufám si proto říct, že už dovedu porovnat a utvořit si ucelený obrázek o tom, jak je to venku a jak je to doma. Jsem ale moc ráda, že jsem na to nebyla sama a měla jsem nyní možnost toto téma otevřít a předat vám ho společně s Jirkou Urbanem mladším, tedy s muzikantem, který rozhodně ví, o čem mluví.

Více než dvacet let trvající kariéra zavedla Dymytry do zahraničí už v roce 2010, když jako vítězové soutěže kapel zahráli (jako první česká kapela) na věhlasném metalovém festivalu Wacken Open Air. Tehdy však publiku přivezli svůj česky zpívaný repertoár, kdežto dnes může západní fanoušek vidět a slyšet Dymytry i v angličtině – kapela se totiž rozdělila na dvě entity a nyní působí v české i zahraniční verzi, vždy s jiným zpěvákem.

„Tyhle riffy si nechte třeba pro babičku!“

Je pravděpodobné, že těch, kdo kapele radili, ať tenhle krok zváží a drží se svého kopyta s tím, že tráva je asi těžko někde zelenější, bylo dost: ono taky, který blázen by se z léty vyježděného komfortu a z pozice tuzemských headlinerů sportovních hal a stálice hlavních slotů na festivalech najednou dobrovolně vydal dobývat Evropu koncertováním po malých klubech?

Jenže Dymytry věřili, že mají co nabídnout i mimo českou kotlinu, a tak se dali dohromady se zpěvákem Alenem Ljubićem, spřáhli se s německými Hämatom a vydali se na Západ. Jak tahle spolupráce vznikla a co Dymytry přinesla, popisuje Jirka zhruba v druhé čtvrtině podcastu. Zároveň Jirka na tomto příkladu dobře dokazuje své tvrzení, že když má kapela i venku nějaký podpůrný systém a „partnera“, je zahraniční mise daleko jednodušší, než když se jede zcela na vlastní pěst.

Kapela také vytvořila anglickou verzi repertoáru – a právě pasáž, kde Jirka mluví o spolupráci se zahraničním producentem a o tom, jak Dymytry tahle kolaborace otevřela oči a změnila názor na tvorbu, je velmi zajímavá. „Nám to úplně otevřelo hlavy,“ popisuje. *„Ono těch producentů jako takových tady v Česku moc není, protože tady mají všichni velký ega a nejlíp vědí, jak se to má dělat. Jenže pak přijdeš *(za zahraničním producentem, pozn. aut.) *se sedmi riffama a on ti řekne ,Jo, tak tenhle je dobrej… tenhle taky můžem použít…‘ a ty se ptáš ,A co s těma ostatníma pěti?‘ a on ti odpoví ,Ty ostatní si nechte, třeba pro babičku,’“ *dodává Jirka s nadsázkou.

**V tomto díle se dále dozvíte **

S Jirkou jsme toho v podcastu obsáhli docela dost. Diskutovali jsme taky o rozdílu mezi českými „víkendovými“ turné oproti regulérnímu harcování Evropou během několikatýdenních šňůr, anebo o tom, co by poradil mladé kapele, která by to venku ráda zkusila. Takže sledujte a poslouchejte Podcast Frontwoman – nyní k dispozici na YouTube a streamingových platformách!

Podcast Frontwoman vzniká pro magazín Frontman. Originální příspěvek naleznete zde:

https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-8-hrani-v-cesku-versus-v-zahranici