Poprvé ve studiu: jak vzniká nahrávka?

Každého muzikanta, který vejde do nahrávacího studia poprvé, čeká mírný šok – všechny ty drahé mikrofony, sluchátka, monitory, velký mixpult. Zvukař, který mačká tlačítko record a napjatě poslouchá, jestli muzikant už tentokrát zahraje svůj part bez chyby. I v důsledku tohoto šoku si někteří neuvědomí, že část nahrávání není zdaleka jedinou, která musí proběhnout, aby vznikla kvalitní nahrávka. V tomto článku si popíšeme celý proces tvorby nahrávky a řekneme si pár tipů, na co si dát pozor.

Skladba a aranžmá

Ač se to na první pohled nezdá, součástí vzniku nahrávky je i samotný proces skládání a tvorba aranží. Zkrátka pokud nenapíšeme kvalitní písničku s hezkou a zajímavou harmonií, kterou doplní dobře poskládaná aranž nástrojů, ani nahrávka nebude kvalitní a

radio-ready

. Jak dostat skvělý nápad a napsat něco opravdu chytlavého, to je samozřejmě know-how každého z nás. Pár praktických rad ohledně aranžmá skladeb uvádím například v článku

Jak se připravit do nahrávacího studia

. Dobré je mít v písničce mimo klasické struktury (sloka, refrén, sloka, refrén, bridge, refrén) prvek překvapení, který bude pro posluchače zajímavý a originální.

Nahrávání

Po sepsání kvalitní písničky nastává fáze nahrávání neboli

recording

. Fáze, kterou si muzikanti umí představit asi nejlépe.

Pomocí mikrofonů

, případně linkových vstupů, jsou nahrávány buď postupně, či najednou všechny nástroje a zpěv. Nahrávání často probíhá s metronomem, v místnosti akusticky dobře vytlumené a oddělené od režie, kde sedí zvukař a mává na nás okénkem.

Zde je vhodné říct, že tato fáze má zcela zásadní vliv na to, jak kvalitní zvuk bude mít naše nahrávka. Někdy se zdá, že se hodně věcí řeší nebo přinejmenším dá řešit během dalšího zpracování. Pravdou ovšem je, že když se například postavíte k mikrofonu moc daleko, už se v dalším zpracování vzniklého prostoru ve zvuku jen tak nezbavíte. Proto pozorně poslouchejte průběžně nahrávku na monitorech v režii a při sebemenší známce nejistoty, ať už ve zvuku nebo v našem projevu, problém řešte. 

Myslete jako producent a neustále si pokládejte otázku: „Jak chci, aby nahrávka zněla?“. Nechte zvukaře, ať vám připraví takzvaný roughmix. Hrubá nahrávka bez efektů a se základním nastavením hlasitosti a panoramy zřetelně ukáže sílu skladby. Jestliže tento mix nezní podle vašich představ, vraťte se o krok zpět a přehrajte problematický part.

Editace

Fáze, která bezprostředně následuje po nahrávání, je editace jednotlivých stop. Jedná se o začištění začátků a konců, vystřižení mezer, vystřižení nádechů u zpěvu a případně také srovnání jednotlivých úderů či not tak, aby zapadly do mřížky. Tady samozřejmě záleží

u koho nahráváme

a jak kvalitní hudební výkon jsme předvedli. Málokterý zvukař vám upraví každou druhou notu.

Do této fáze také patří doladění intonace zpěvu. Zpěv je nejdůležitější prvek v každé nahrávce a proto mu věnujte patřičnou pozornost. Při nahrávání se zpěvák slyší ze sluchátek, což pro něj nemusí být přirozené a je proto pochopitelné, že mu občas nějaká ta nota ujede nebo mu nějaký part nejde. Opět však platí poučka jako v předchozím odstavci. Málokterý zvukař si dá takovou práci jako v následujícím videu. V takovém případě je lepší nejdříve

navštívit učitele zpěvu

.

Míchání

Poté, co zvukař nahrávku vyčistí, je připravena k další fázi – míchání neboli mixu. V této fázi se stále pracuje s jednotlivými stopami – upravují se frekvenčně pomocí korekcí na ekvalizéru, dynamicky různými typy kompresorů a saturačními efekty, prostorově různými stereo expandery a efekty typu reverb, hall a delay. Dále je možné pracovat s dalšími zajímavými efekty jako telefonní hlas, různé chorusy, phasery a spousta dalších. Často se využívá automatizace – změna hlasitosti či jakéhokoli jiného parametru stopy během stopáže nahrávky. 

Na konci této fáze je vybalancovaná nahrávka, takzvaný mixdown. Ještě se ale nejedná o konečnou verzi – mixdown neřeší například hlasitost nahrávky. Proto je tato verze vždy tišší než jiné nahrávky – pokud bychom si jí chtěli porovnat s naší oblíbenou skladbou z hlediska zvuku, je nutné to udělat v nějakém nahrávacím vícestopém softwaru a stáhnout hlasitost u referenční nahrávky. Bohatě vám na to stačí třeba volně dostupný program

Audacity

.

Finalizace

Posledním krokem v procesu tvorby nahrávky je její finalizace neboli mastering. Původně sloužila tato fáze k tomu, aby se nahrávka upravila pro médium, na kterém byla šířena. V dnešní době tento proces zahrnuje celkovou ekvalizaci, kompresi nahrávky a hlavně zvýšení hlasitosti na komerční úroveň. Tedy úroveň srovnatelnou s jinými nahrávkami. 

Tady však nesmíme podléhat válce hlasitosti. Jiné nahrávky nám zní lépe, protože budou o něco hlasitější. Ve výsledku ale nechcete hlasitější nahrávku, ale nahrávku s větším dynamickým prostorem. V dnešní době navíc není nutné hnát se s hlasitostí co nejvýše, protože většina streamovacích služeb automaticky vyrovnává hlasitost jednotlivých nahrávek.

Vše souvisí se vším

Nesmíme zapomínat, že každá fáze nahrávky bezprostředně ovlivňuje tu následující. Nemáte-li dobrou písničku, nečekejte, že se z ní i přes dokonalý hudební přednes stane kvalitní nahrávka. Nahrajete-li dobrou písničku ledabyle, sebelepší mix či mastering jí už nezachrání. Zkuste proto myslet v širších souvislostech a o nahrávání ve studiu přemýšlet již ve zkušebně v momentě, kdy písnička vzniká. Určitě tak dosáhnete lepšího výsledku!