Report Festiwall: Nástrahy bookingu
V předešlých reportech třídenního Festiwallu jsme shrnuli to nejdůležitější z panelových diskuzí Jak dostat hudbu do médií I. (zde) a II. (zde). Připomeňme si i závěrečnou panelovou diskuzi nesoucí název Nástrahy bookingu a jak je zdolávat. Do křesla pro hosty se usadili Tomáš ‘Jugi’ Staněk…
V předešlých reportech třídenního
jsme shrnuli to nejdůležitější z panelových diskuzí Jak dostat hudbu do médií I. (
) a II. (
). Připomeňme si i závěrečnou panelovou diskuzi nesoucí název
Nástrahy bookingu a jak je zdolávat
. Do křesla pro hosty se usadili
Tomáš ‘Jugi’ Staněk (
), Tomáš Paleta (
), Rostislav Steiner a Jakub Trčka (oba
).
Jugi hned na úvod nasadil nepříliš pozitivní atmosféru, když se rozhovořil o klubové scéně. Podle něj se jedná o složitou scénu s nízkou návštěvností a se stále upadajícím počtem možných míst k hraní. Pokud se ale přece jen začínající kapela rozhodne cestu klubovek zvolit, doporučuje dvě možnosti. Buď vyjednat výměnné koncerty s lokálními kapelami z jiné oblasti nebo se pokusit oslovit kapelu známější.
Jako ideální výsledek z oslovení velké kapely vidí, že si místní publikum malou kapelu zapamatuje a někteří fanoušci pak dorazí i v případě, kdy příští šňůru koncertů pojedou sami. Ne vždy se ale dá před kapelu dostat zadarmo. Není výjimkou, že si headlineři za předskokanství berou peníze. Ostatně na takový princip si v srpnu na svých
posteskl i zpěvák z kapely Rybičky 48 Kuba Ryba.
O další možné variantě se rozpovídal Tomáš Paleta:
„*
Kromě klubů je i cesta přes městské akce a festivaly, kde je lidi uvidí přes léto a na podzim už tam jedou do nějakého klubu. Takže podobný případ, jak říkal Jugi. Pak souhlasím s tím, že se dá jít cestou spojení s velkými kapelami, ale je potřeba počítat s tím, že se konečný výsledek nemusí povést.”
Na druhou stranu zazněly konkrétní příklady, kdy taková investice byla naprosto zásadní pro zvýšení úspěchu.
Při diskuzi ohledně městských akcí došlo i na tématiku peněz. Mezi muzikanty je známo, že městské akce mohou být zcela zásadním příjmem do kapelní kasy díky rozpočtu a dotacím, které města obdrží. Řeč se tak stočila k otázce, jestli a kolik si kapela má říct.
„*
Pokud to vezmeme z pohledu menších kapel, tak primárně musí hrát. Neznamená to, že je musí hrát rádia, ale nutností jsou pravidelné koncerty. A pokud nemá fanouškovskou základnu, tak brát to, co jim kdo dá,”
sdělil názor Tomáš Paleta.
Kapela ale také může přijít do bodu, kdy začne zvažovat, zda se jim koncert vzhledem k počtu návštěvníků vyplatí. Obzvlášť pokud náklady převyšují příjmy z akce. Ačkoliv o pár minut dříve někteří schvalovali placení si za předskokanství, ohledně festivalů zaznělo:
„*
Nemyslím si, že by byla cesta zaplatit promotérům peníze za to, že si zahrajou, protože ta cesta nikam nevede. Každopádně hrát se musí, ale i kapela by měla mít určitou soudnost.”
A jak se změnila scéna za poslední roky?
Otázkou jsme se se vrátili na začátek, kdy se diskutovalo o problematice malých klubů. Jugi popisoval, že Česká republika je republikou festivalů. To znamená, že se každý snaží
urvat
headlinera pro ten svůj festival, což má za důsledek dvě obrovské změny – rychlost bookingů a peníze pro headlinery.
„*
Jsme republika festivalů. Z toho velké kapely samozřejmě těží a řekl bych, že je to mezi nima tak vyhajpovaný, že je to skoro jako by až nevraživý. Všechny se přetahujou o to, kdo na svůj fest dotáhne daného headlinera a tím si říkají o neskutečné částky. Tím se i strašně zrychlil booking,”
začal Jugi. Také přiznal, že ještě před čtyřmi roky řešili letní sezónu přibližně v průběhu března, ale dnes už má rok 2020 plný celý a v současnosti řeší roky následující. Tento fakt vztahuje na již zmiňované kluby. Jelikož si kapela vydělá na městských slavnostech, VIP a firemních akcích, nechtějí tak jezdit kluby. Raději se rozhodnou zrealizovat jeden, ale za to velkolepý koncert v Karlíně či jiném velkém prostoru. Lidi tak nejsou do klubu zvyklí chodit.
Diskuzní panel zakončila otázka z davu ohledně formy mailu, kterým kapela oslovuje festivaly. Tomáš Paleta stručně s nadsázkou shrnul, že si všimnul celkem spolehlivé teorie
čím delší mail, tím horší kapela
. Všichni se shodli na tom, že e-mail je lepší kratší, protože nejdůležitější je stejně hudba. Neměl by tam tak chybět odkaz na YouTube, Spotify nebo na jinou možnost poslechu. Především u městských akcí se pak hodí o něco zajímavého opřít, do čehož spadají ocenění, zajímavá tour a jiné.
Poopeek jako forma bookingu
Po skončení panelové diskuze jsme se přemístili ke stánku nově vznikající marketplace, který má ambici stát se spojovacím místem pro interprety, organizátory, nahrávací studia a další subjekty obchodující na tuzemském i mezinárodním kulturním trhu v oblasti poskytování kulturních služeb. Cílem platformy je nejen nalezení aktuálních příležitostí ke hraní, ale i usnadnění procesu z hlediska právních či organizačních. Ostatně přesvědčit se můžete sami na
.
Jaké zkušenosti s bookováním máte vy? Souhlasíte s hosty? Podělte se svým názorem do komentářů.
Autor
Jana KřížováHudební nadšenec, manager a mentor kapel, hudební miniinfluencer především pro oblast managementu a marketingu. Mimo OSVČ na hudební scéně pracuju také v agentuře jako specialista reklam na sociálních sítích.
Všechny články autora →
