…because of Alma: Jak dokáže divadelní představení a Alma Rosé inspirovat?

Alma Maria Rosé, narozena 3. listopadu 1906 ve Vídni, byla dcerou věhlasného rakouského houslisty židovského původu, Arnolda Rosé, neteří Gustava Mahlera a také krátce provdaná za významného českého virtuoze Vášu Příhodu. Jako emancipovaná žena založila ve Vídni ženský orchestr Die Wiener Walzermädeln, se kterým objížděla mnohá světová pódia. Jako schopná houslistka a charismatická osobnost byla celebritou své doby. Přesto ji osud neušetřil dramatického zvratu v podobě několika let strávených v koncentračním Táboře v Osvětimi, kde její život také 4.dubna roku 1944 vyhasl.

Mrazí už z pouhých fakt. Možná vám dochází, že příběh Almy Rosé nepatří k těm lehkým. Je ale neuvěřitelně inspirující a dotýká se duše tak, jako všechny příběhy lidí, kteří žili svou vášní, toužili po životě a zůstali silní téměř do posledního vydechnutí.

Piš mi. Tvoje Alma

Děl, které popisují život slavné houslistky a dirigentky, vzniklo více. Jeden z prvních uměleckých projektů tohoto druhu v Čechách je monodrama s hudebním doprovodem „Piš mi. Tvoje Alma” od Zdeňka Geista. Hlavní roli ztvárnila Zuzana Truplová, kterou doprovázelo Graffovo kvarteto. Představení vychází z dopisů, které si Alma vyměňovala z Holandska s rodinou v Anglii a Americe v průběhu dvou válečných let.

Podobné představení nazvané prostě Alma Rosé popisuje Almin celý život a houslistku pod režisérským vedením Olgy Struskové ztvárnila Sarah Hlaváčová. Celé představení se opírá o její herecký um a vypravěčský cit, doprovázené je vstupy smyčcového kvarteta.

Tvůrčí trojice Martiny Kinské (scénář), Jaroslavy Šiktancové (režie) a Silvie Hessové (hudební režie) však měla záměr vytvořit komplexní a originální divadelní představení, v níž je hudební složka těsně spojená s divadelní hrou a tomu věnujeme blíže.

Fakta stranou

„Alma Rosé je mi osobně blízká, protože představuje nesmírně všestranně vzdělanou ženu, organizačně schopnou, vynikající hudebnici, která se i v těch nejhorších podmínkách dokázala vzchopit a vytvořila a vedla ve věznici ženský orchestr, který doslova zachraňoval životy,” pověděla mi v rámci krátkého exkluzivního rozhovoru Silvie Hessová. „Našim cílem nebylo ohromit diváka životopisnými fakty, ale vytvořit scénu, která ho podnítí k přemýšlení a zasáhne jeho emoce,“ dodává hudební režisérka.

Všichni víme, že fakta bohužel nejsou tím, co dokáže pohnout lidským společenstvím nějakým pozitivně inspirujícím směrem. Zato hudba a umění ano.

Scénář inspirovaný hudbou

„Hudbu jsem vybírala sama, scénář se vytvářel vlastně společně s hudbou, nebo scéna z Musikvereinu je napsána až po výběru Dvojkoncertu J. S. Bacha,” uvádí Silvie Hessová.

„Je tam i skladba Matěje Kroupy, kterého jsem požádala k jedné scéně, má s tím zkušenosti, píše hudbu k představením v Dejvickém divadle a pro další scény.

Některé skladby jsem objednávala z Vídně – třeba ústřední píseň Wien, Wien a valčík Wiener Blut, který se svým orchestrem Wiener Walzermädeln Alma Rosé hrála.

Schubertovu Kvartetní větu c-moll, která zaznívá při domácím tajném koncertě v Holandsku, jsem vybrala jako její vztah ke komorní hudbě a rovněž tím byla blíže otci, který byl primáriem slavného Rosé kvartet. Schumannovo Snění si opravdu Mengele nechal hrát od Anity atd.

Každá skladba má svou roli a význam.“

A hudba spolu s vynikajícími výkony herců skutečně působila.

Nakonec se setkáte s pravdou

Roli Almy herecky ztvárnily Anna Brousková a Antonie Formanová, hudebně pak houslistky Silvie Hessová a Martina Bačová. Jedna z  hereček představuje Almu v čase dospívání a časovou linii před propuknutím války, druhá hraje tu, která je již uvězněna. V jednu chvíli se jejich časové linie protnou a jedna se zadívá na druhou. Pro mě osobně se jedná o jeden z nejsilnějších momentů představení.

Navštívila jsem představení, které se hrálo 22. 5. 2023 ve Venuši ve Švehlovce. Punkové prostředí hostilo vskutku výjimečné umělce. Hudba a herecké výkony prolínají natolik, že nevíte, zda jste se ocitli v divadle nebo na sofistikovaném koncertě špičkově prezentované vážné hudby. O hudební složku se postaraly členky Alma Ansámblu Silvie Hessová,

Martina Bačová, Věra Binarová a violoncellistka Hana Baboráková a houslistky Hana Kubisová a Kateřina Lískovcová.

V životě každé ženy je muž…

…který ženu ovlivní, ať už tím, že v jejím životě je, nebo naopak chybí. V životě Almy se jedná o tři významné muže: prvním je přísný otec, který ji vede k hudebnímu vzdělání, druhým se stává zprvu okouzlující, posléze netečný český houslový virtuos Váša Příhoda, a třetím její milenec Heini.

Všechny mužské role ztvárnil bravurně Vojtěch Bartoš, kterého jsem se po představení ptala, zda netrpí schizofrenií, když se v průběhu hodiny musí vžít do tolika různých osobností: „Ze začátku bylo zvláštní hrát jak Alminího otce a později i milence, ale nakonec jsem si na to zvykl a je to pro mě přirozená součást herectví.“

„Myslím, že se nám podařilo se skvěle sehrát a žít ten příběh, jako by se nás během představení týkal. Všechny nás velmi zasáhl. Myslím, že i s herci jsme se sehráli výborně,“ dodává Silvie Hessová.

Můžu pouze souhlasit. Scénografie, herecké i hudební výkony neměly chybu. Venuše ve Švehlovce s originálně umístěným hledištěm dokázala diváky vtáhnout do příběhu tak, že jsem na jeho konci slzela nejen já. Potlesk celého sálu vestoje byl naprosto zasloužený.

Alma Rosé je všude

Čím je Alma Rosé tak výjimečná? Je to příběh o obrovské mentální síle hudby. O schopnosti lidské vůle najít si cestu a smysl k žití i v nesmyslných životních podmínkách. Přináší i bolestné svědectví o absurditě životních zvratů – v jednu chvíli jste uznávaná světová celebrita, v další bojujete o každodenní příděl jídla bez nároku vlastnit cokoliv kromě svého svobodného ducha. (A i o toho se vás snaží okrást.)

Příběh Almy je symbol stále se opakující historie. Zajistila by větší touha po vzdělání a lidská ochota vidět své stíny to, že budeme jednoho dne schopni tyto temné proudy lidství přepsat? Budeme schopni kolektivně odmítnout válku, která vždy víc bere a přináší především bolest a násilné ztráty?

Věřím, že to je přání každého příčetného člověka, který toto čte a jsem ráda, že se tato představení pořádají, neboť, soudě i podle současné světové situace, vnímám naléhavou potřebu tyto vzkazy společnosti předávat a doufám, že jednoho dne budou žít pouze jako odkaz překonané minulosti v podobných uměleckých projektech.