Ladicí techniky pod drobnohledem – co jsou to centy v ladění?

Co jsou centy v ladění a co se myslí rovnoměrně temperovaným laděním? Nejběžnější způsob ladění v evropské hudbě má základ ve fyzice. Podíváme se na základní rozdíly mezi temperovaným a čistým laděním a vysvětlíme si, co jsou to centy v ladění a jak souvisejí s intonací.

Temperované a čisté ladění

Rovnoměrně temperované ladění vzniklo v 16. století v Číně a do Evropy se dostalo o století později. Díky němu se oktáva rozdělila na dvanáct stejně velkých intervalů. Na nástrojích s pevně danou výškou tónu je tak možné modulovat do jakékoliv tóniny.

Zatímco v rovnoměrně temperovaném ladění jsou všechny půltóny stejně velké, v čistém (přirozeném) ladění tomu tak není. Tóny jednoho způsobu ladění se tak mírně odlišují tónů druhého způsobu.

Rozdíly pozná pouze cvičené ucho

Představme si houslistu hrajícího stupnice. Při sólové hře intonuje podle sluchu – tedy přirozeně. Jeho tón H bude mít ve stupnici C dur jinou frekvenci než v E dur. Běžné ucho ale rozdíl prakticky nepozná. Pokud ale muzikanta nahrajete a tóny překryjete – ucho si už rozdílu všimne.

Při hře na klavír se s takovým rozdílem nesetkáme. Na klavíru zní tón H v obou stupnicích stejně. Klavírista totiž hrou frekvenci tónu nijak neovlivní.

To ale není vše. Z fyziky si pamatujeme, že frekvence tónu je polovinou frekvence tónu o oktávu vyššího. Například tón a1 má frekvenci 440 Hz, tón a2 880 Hz a tak dále. Na setinu přesně to platí ale pouze v temperovaném ladění. V čistém ladění za desetinnou čárku najdeme rozdíly, které odlišují detailní nuance při tvorbě tónu.

Proč používáme rovnoměrně temperované ladění?

Kdyby se klavír ladil přirozeně, ladič by přizpůsoboval frekvence tónů jediné tónině – například C dur. To ale hráči hází pomyslné klacky pod nohy. Skladby psané ve vzdálených tóninách by zněly falešně, neboť do hry vstoupí právě ony zmiňované drobné frekvenční rozdíly.

Problém vyřešilo rovnoměrně temperované ladění. Je jakýmsi kompromisem, který klávesovým nástrojům umožňuje čistou hru ve všech tóninách.

Mezi intervaly stejného druhu jsou v rovnoměrně temperovaném ladění stejně velké vzdálenosti. Znějící tóny neodpovídají žádné konkrétní tónině a některé intervaly proto zní trochu falešně. Při hře se ale nepřesnosti ztrácí a klavír má neomezené možnosti v modulování skladeb.

Průkopníkem temperovaného ladění byl Johann Sebastian Bach. Za vše mluví jeho skladba Dobře temperovaný klavír. Jde o dva cykly skladeb, preludií a fug ve všech známých tóninách.

Co jsou to centy v ladění?

Centy (někdy označované také jako procenta) jsou jednotkou měření intervalů, která slouží k vyjádření odchylky v intonaci. Každý tón má přesně určenou frekvenci a centy nám měřit odchylku tohoto tónu od přesného ladění. V rovnoměrně temperovaném ladění je cent definován jako jedna setina půltónu.

Půltón	1/12 oktávy	100 centů
Čistá sekunda (1 tón)	1/6 oktávy	200 centů
Velká tercie (2 tóny)	1/3 oktávy	400 centů
Oktáva	1 oktáva	1200 centů

V čistém ladění se vzdálenost nikdy nerovná přesně 100 centům. Porovnáváním intervalů v čistém a rovnoměrně temperovaném ladění zaznamenáme odchylky od 2 do 14 centů (procent), maximální rozdíl je tedy přibližně 1/16 tónu.

Frekvence hraných tónů obvykle vycházejí z komorního a. Myslí se jim tón a1 o frekvenci 440 Hz, od nějž se odvozují frekvence ostatních tónů. Elektronické ladičky při tom obvykle pracují s centy v ladění – zaznamenávají frekvenci hraného tónu a v centech zobrazují její vzdálenost od požadované frekvence.

Vedle centů existuje jednotka zvaná milioktáva. Ta je definovaná jako 1/1000 oktávy. Jedna milioktáva je tudíž o něco málo větší než jeden cent, ale rozdíl je prakticky neslyšitelný. S centy se nicméně pracuje snadněji, a proto se ladicí centy používají častěji.

Teorie ladění v kostce

Přístupu k ladění existuje více. Rovnoměrné temperování ale představuje ten nejběžnější. Rozděluje oktávu na 12 půltónových intervalů. S jejich přesným určením a laděním pak pomáhají ladicí centy, kterých je zde přesně sto.

Nastínili jsme rozdíl mezi temperovaným a čistým laděním. Teorie ladění je přitom svébytný obor vyučovaný na vysokých školách. Zde se studenti setkají se způsoby nerovnoměrného temperování, či pythagorejským a didymickým laděním.

Pokud se vám zdá teorie ladění složitá, nezoufejte. Ladění běžných nástrojů její znalost nevyžaduje – stačí ladička nebo dobrý sluch. Vědět ale, jak fungují centy v ladění, milioktávy a další rozdíly mezi temperovaným a čistým laděním ale zvedne vaši prestiž v očích ostatních muzikantů.

[Zdroj: Pixabay, Unsplash]