Když nemáte sluch aneb co je to dysmúzie?

Dysmúzie je termín z oblasti speciální pedagogiky týkající se hraní na hudební nástroj, cítění rytmu a intonace. Je to specifická porucha učení, která byla objevena teprve nedávno. Nicméně stejně jako dyslexie, dysgrafie a další specifické poruchy může značně narušit běžný život.

Víte, že nemáte hudební cítění nebo nezvládáte rytmické údery paličkami do rytmu oblíbené písně? Říkali vám, že se to můžete naučit? Pokud trpíte dysmúzií, máte smůlu. V případě dysmúzie neplatí vágní poučky o tom, že hrát a zpívat se naučí každý. Většina lidi ale netuší, že za problémem učení se hrát nebo zpívat je tato specifická porucha učení.

Dysmúzie ovlivňuje společenský život

Stejně jako ostatní poruchy učení má i dysmúzie svoje specifika. Je to porucha hudebních schopností, ke kterým patří další problémy spojené nejen s hudebním sluchem. Dysmúzie se vyznačuje těmito symptomy: 

problémy s rozpoznáváním tónů,

obtížným určováním zvuku nástrojů,

zhoršenými motorickými schopnostmi,

špatnou intonací.

Všechny charakteristiky se mohou vzájemně prolínat. Cit pro hudbu každopádně zůstane narušený a vzniká riziko ztráty zájmu o hudbu. Dítě si svoji vadu uvědomuje jen obecně, když vůbec  – to také patří mezi typické symptomy. Postiženým chybí smysl pro rytmus i schopnost určovat jednotlivé tóny. Dalším projevem je také špatná manipulace s hudebním nástrojem.

Dysmúzii rozpoznáte snadno, protože se vyskytuje izolovaně, aniž by byla součástí další poruchy. Postižený je ochuzený nejen o estetický prožitek, ale také o sociální komunikaci, do které hudba, hudební nástroje nebo zpěv rozhodně patří. 

Kdo by jako dítě nechtěl být součástí táboráku, u kterého se hraje na kytaru a společně se zpívá? Celkový dojem kazí dysmúzie. Dětem je třeba vysvětlit, co je to za poruchu a naučit je s ní pracovat – ideálně je zavést na cestu mimo svět hudby.

Především v dětském věku postižení trpí tím, že jim nejde zazpívat oblíbená píseň. V nejhorším případě jsou vyřazeni z kolektivu, protože ruší zbytek skupiny, nebo výuku ve škole. Děti jsou přitom ve většině případů vedeny k hudbě od batolecího věku a často sní o kariéře na pódiích.

Dysmúzie vs. amúzie – jak poznat rozdíl?

Dysmúzii můžeme rozdělit na

expresivní a totální

. V prvním případě se jedná o poruchu, kdy člověk nepozná známou písničku nebo noty. Totální dysmúzie značí, že ke ztrátě hudebního sluchu dojde kompletně. 

Kdo se o hudbu, noty a hudební nástroje aktivně zajímá nebo je vyučuje, pravděpodobně se setkal také s amúzií. Ta se vyskytuje ve dvou formách: 

senzorická (impresivní)

motorická (expresivní)

Senzorická forma poruchy se vyskytuje málokdy – jde o poruchu sluchového vnímání. Postižený neurčí, o jaký tón se jedná, nepozná zvuk hudebních nástrojů a ztratí cit pro rytmus. Hudební výuka takto postiženého jedince je velmi složitá a v některých případech nemožná.

Motorická porucha je častější. Možná jste se s touto formou setkali i ve vašem okolí. Člověk těžko reprodukuje rytmus nebo melodii dané písně – nesrovná se s jejím tempem. Motorická amúzie se dále dělí na vokální (neschopnost složit melodii) a instrumentální (neschopnost ovládat hudební nástroj). Jednotlivé typy amúzie jsou ve většině případů na sobě závislé.

Co se týče hudebního projevu, nemusí se jednat hned o amúzii. Je velmi těžké poznat, jestli se jedná o tuto poruchu, nebo jsou děti jen opožděné ve vývoji v hudební oblasti.

Dysmúzii odhalí pedagogicko-psychologická poradna

Neexistuje dítě, které by nerado tančilo na oblíbenou písničku. Už v raném věku snadno odhalíte, jestli potomek trpí dysmúzií. Abyste měli jistotu, navštivte pedagogicko-psychologickou poradnu, kde vám vše vysvětlí a poradí, jak pracovat s dítětem, které miluje muziku, ale trpí jednou ze zmíněných poruch.

Jako u jiných speciálních poruch učení, i zde je nutné se zaměřit se na konkrétního muzikanta a rozvíjet (případně kompenzovat) porušené nebo nevyvinuté funkce v mozku. V případě dysmúzie je potřeba, aby se člověk naučil správně číst notový zápas, rozpoznal jednotlivé tóny a používal jednoduché rytmické nástroje.

Zapojit se musí nejen zrak a sluch, ale také hmat a  v některých případech čich. Nejen pro děti, ale také dospělé, kteří se chtějí naučit zpívat nebo hrát na hudební nástroj a trpí dysmúzií, je dobré zvolit hravou a veselou formu učení, aby je bavilo. Potřeba je také motivace ve formě odměny za vynaložené úsilí.

V každém případě neplatí, že se každý naučí zpívat nebo na něco hrát. A teď už víte, proč tomu tak je. Dysmúzie je specifická porucha učení, která se velmi těžko odhaluje. Neschopnost přečíst notový zápis písně nebo si zazpívat oblíbenou písničku nemusí být překážkou k tomu, aby se člověk stal muzikantem. Bude to ale chtít pevnou vůli a spoustu úsilí.

Obtížná hra na hudební nástroj nebo přehnaně falešný zpěv u dítěte ve školním věku nemusí být vždy jen důkaz nezájmu a vzdoru. Za problémem může stát specifická porucha učení dysmúzie narušující hudební percepci u jednotlivce. I z toho důvodu je třeba k hudební výchově přistupovat citlivě a s ohledem na jednotlivce.

[Zdroj: vlastní, Pexels.com, Unsplash.com]