Katarína Knechtová: „Písničky a nápady procházejí velkým sítem.“

Slovenská sólová zpěvačka Katarína Knechtová vydala koncem října 2020 novou desku SVETY a my vám přinášíme exkluzivní rozhovor o tom, jak nová deska vznikla.

**Ahoj Katko, děkuju ti, že sis pro náš magazín udělala čas. Právě si vypustila nové album SVETY, které vzniklo jako časosběrná sbírka zážitků, pocitů a myšlenek po dobu čtyř let. Jaké máš v sobě pocity a myšlenky, když se na tu dlouhou cestu podíváš takto zpětně? **

Srdečně Vás zdravím, já děkuji za Váš zájem o rozhovor. Je to zajímavá otázka, neboť album vyšlo nedávno, dokončené bylo už trošku dříve a vznikal ty čtyři roky. Teď mám pocit, že to bylo strašně dávno a že se od té doby hodně věcí změnilo. Žijeme teď v takovém zvláštním matrixu, až mám občas pocit, že mluvím o někom jiném. Že tady byla nějaká Katarína Knechtová, která žila předtím nějaký život, hrála koncerty a teď na ni vzpomínám jako někdo jiný, který začal úplně jiný život. Myslím, že hodně z nás má v tomto období myšlenky a pocity stejné. Ale věřím, že se k té staré Kataríně Knechtové velmi rychle vrátím. Že opět budeme koncertovat a že si zase budeme nějak jeden druhému bližší. 

Ale když si takhle ty písně pouštím s odstupem času, tak si říkám, že wow, že fakt vzniklo dobrý album. Jsem na sebe pyšná, protože mám pocit, že je album velmi komplexní, velmi pestré. Nebyly to čtyři roky dennodenně ve studiu samozřejmě, ale dopřála jsem si ten luxus, že jsem chodila do studia v etapách. Šla jsem tam, když jsem měla chuť, když přišla nějaká inspirace nebo když jsem měla pocit, že jsem připravená a spokojená s textem a můžu to jít nazpívat. Tím jsem měla od svojí práce potřebný  odstup. Takže přesně, jak píšeš, veškerý proces se konal během mých myšlenek, během té inspirace. Album je tak velmi autentické, protože všechny věci, které jsem v daném období prožívala, tak se staly a tím pádem i to, co jsem v sobě řešila, tak se konstruovalo do hudby. Pak se vše hned velmi autenticky a intenzivně tvořilo ve studiu. 

Na textech se podílel Vlado Krausz, Martin “Fefe” Žúži z Hexu, Silvia Kaščáková, Michal Hrůza, a na bonusové skladbě Svoboda je pírko i Stanislav Štepka. Po dobu čtyř let si musela mít mnoho melodických a textových nápadů i ty sama. Jakým způsobem u tebe vznikají písničky a kolik z nich nakonec skončí na desce?

To je takový proces… Neumím to úplně uchopit, protože mám období, kdy nemám inspiraci žádnou a vůbec se mi nechce a ani mě tvoření neláká. Je to takové to období že ležím ladem, jak se říká. Ale myslím, že se nic neděje, protože i když člověk nic nedělá, tak i tak ta duše nasává atmosféru běžného dne. A pak se nějak tlačítko zapne a stačí, když jen vysávám nebo peču a už slyším melodie.

Když mám chuť skládat, tak sednu za klavír nebo jiný hudební nástroj, který mám po ruce a tvořím. Vždycky to je tak, že když to dotáhnu do úspěšného konce, tak si to zase zpětně poslechnu a když se mi to nelíbí, tak to jednoduše vyhodím. Takže bych to popsala tak, že písničky a nápady procházejí dost často velkým sítem a nějakým momentálním hormonálním nastavením. 

Zaujalo mě, že producenty alba jsou Randy Gnepa a Christian Eigner, člen skupiny Depeche Mode. Jak probíhá oslovení takové špičky a následně i samotná spolupráce?

S Christianem spolupracuji už na třetím albu a tohle je první asi nejintenzivnější spolupráce, kdy jsme spolu dělali celé album. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Jsme spolu v o hodně bližším kamarádském i muzikantském styku, takže můžu říct, že komunikujeme opravdu jako kamarádi. Miluju jeho práci i způsob, jakým spolupracujeme právě my dva. Za tu dobu už máme rituál, že častokrát se s ním radím a posílám mu písničky. Většinou on sám pak navrhne, stejně tak jako teď, že by rád tyto věci produkoval. Takže se vždy těším z toho, že ho nemusím žádným způsobem přemlouvat, on se do toho pustí sám.

Randy Gnepa je takový moje hudební siamský dvojče, se kterým se známe a komunikujeme dlouho. Jsme už na sebe tak navázaný a zároveň máme podobný vkus a jazyk, že se někdy na sebe ve studiu jen koukneme a už víme, co bude ten druhý dělat nebo co má na mysli. Vše se odehrává ve studiu Basem3nt, které si vybudoval a já si nedovedu představit zpívat jinde. Je to jediné studio, kde se opravdu dokážu uvolnit a být tak nějak sama sebou. Takže jak jsem řekla, Randy je opravdu moje taková pravá ruka a i když je samozřejmý, že se na albu produkčně podíleli i jiní, tak oni jsou opravdu takové základní stavební kameny tohoto alba.

Nemůžu se nezeptat i na současnou situaci kolem restrikcí. Jaké je to vypouštět album do času bez možnosti koncertování? Jaké v tom vidíš výhody i nevýhody a kdybys měla možnost se opět rozhodnout, šla bys do vydání alba v tomto období znovu?

Přiznám se, že jsem vydání odkládala na lepší čas, ale potom jsem si řekla, že na to kašlu. Album je hotový, lidi jsou doma, a tak ho vydám i napříč tomu, co se děje. Chtěla jsem mezi lidi pustit něco pozitivního a aspoň něco jiného,  než jsou informace okolo koronaviru.

Takže samozřejmě nás tato doba všechny ovlivňuje a já z toho mám smíšené pocity, ale nechci být negativní. Myslím si, že každý z nás si zažívá to svoje ‘peklo’. Mně pomohlo, že jsem si kolem sebe vytvořila bublinu, ve které funguji třeba tím, že se soustředím na přítomný okamžik. Snažím se těšit z maličkostí jako je krásný podzim, který tu na Slovensku máme nebo že využívám volného času a učím se na nový hudební nástroj, který jsem si vlivem restrikcí oblíbila a tím je basa. Ale koncertování k tomu samozřejmě patří, protože to je asi ten základ, jít mezi lidi a užívat si tu zpětnou vazbu, kterou momentálně nemám a vlastně nikdo z nás. Takže věřím, že se to brzy změní, nějak se to vyřeší a vše se uvolní, jinak si nedovedu představit, jak budu dál fungovat.

A otázka na závěr. Jelikož jsou našimi čtenáři muzikanti, co bys jim chtěla vzkázat?

Všem muzikantům přeju mnoho sil, protože si myslím,  že přežijou ti nejsilnější. Tím myslím psychicky a fyzicky odolné jedince, kteří na sebe nenechají nakydat energii toho balastu a zůstanou ve své podstatě a jádru silní. Myslím, že to podstatné, co máme v sobě, tu chuť a potřebu tvořit, nějakým způsobem se hudebně projevovat a dávat tomuto světu něco pozitivního, v nás bude stále stejně silné. Muzikant je duše nespokojená, takže věřím, že my to ustojíme. Takže všem přeju vydržet. Hlavně vydržet. Mám Vás ráda, vážím si každého muzikanta, který to zvládne a který se opravdu nenechá převálcovat touto celou sračkou. Všem svým kolegům tímto posílám srdečné pozdravy.

Ještě jednou ti, Katko. mockrát děkuji za tvůj čas a držím palce. Ať se album nese ve světě hudby s grácií.