Něco se pokazilo – Jedeme na turné, 3. část
Muzika šlape, lidé jsou přátelští a promotéři dodrželi svoje sliby. Nicméně stejně jako doma i na turné se můžete stát obětí zločinu nebo se dostanete do nepříjemných situací. Ty nemusí být pro našince pochopitelné a také bývají více nebezpečné než pro místní.
Muzika šlape, lidé jsou přátelští a promotéři dodrželi svoje sliby. Nicméně stejně jako doma i na turné se můžete stát obětí zločinu nebo se dostanete do nepříjemných situací. Ty nemusí být pro našince pochopitelné a také bývají více nebezpečné než pro místní.
Zločin na cestách
Turné zahraniční kapely je v ideálním případě dostatečně propagováno. To láká fanoušky, zvědavce, ale i pochybné existence. Nejčastěji se vykrádají dodávky, kde lupiči hledají merchandise nebo další techniku. Proto je vhodné mít aparát ihned po příjezdu v klubu a naložit jej až při odjezdu na ubikaci. Ta by měla mít parkování chráněné plotem nebo hlídačem. Pokud ubytovací zařízení hlídání nemá, vezměte si nástroje s sebou na pokoj. Je to otrava, ale vyplatí se to.
Nezbytné je mít u sebe také doklady. Odložit je na koncert a pak je mít opět u sebe, případně v nějaké tašce, kterou máte v klubu v backstage, kam nikdo jiný nemá přístup. Ze zkušenosti vím, že když lupiči nenajdou v dodávce nic cenného, vezmou i oblečení a vše kolem.
Při odcizení nebo ztrátě dokladů ihned kontaktujte policii. Následně neprodleně zablokujte platební karty. Většina bank a podobných služeb má 24hodinové servisy, takže to není problém. Zejména v pro našince méně typických destinacích se stává, že policie bude laxní a odbyde vás. Hlaste vše znovu ráno, nebo zkuste jinou stanici. Postup není jiný, než kdybyste přišli o peněženku u nás. Rozdíl je v tom, že pokud přijdete i o osobní doklady a pas, musíme zahájit turné v turné. My to nazvali naprosto nepřirozeným mixem tří jazyků
„tour de ambasáda“
.
Tour de ambasáda
Jde o nepříjemnou věc, která naruší harmonogram výletu. Pokud řešíte doklady jedné národnosti, je vyřízení dočasných dokladů pro odcestování otázkou několika minut. Pokud má nějaký člen jinou národnost a jiné povolení k trvalému pobytu, začínají komplikace. Vedle ambasády je třeba vyhledat cizineckou policii a také na letišti upravit doklady k vycestování. Každá z institucí požaduje jiné doklady, které vám nejspíše pošlou jako scan z domova.
Počítejte ale s časovým posunem, takže zpráva o zaslání dokumentu zastihne váš domov třeba v deset večer, než vám to pošlou, ambasáda nebo cizinecká policie mezitím zavřou a musíte tam znovu další den. Mimo ambasády navíc probíhají jednání v cizím jazyce, což vás pěkně proškolí.
Podplatit nebo ne?
Najde se procento úředníků, kteří si řeknou o peníze do kapsy za razítko. Moc dobře totiž ví, že to zaplatíte. Nic jiného vám nezbývá a řešit to v cizím jazyce se vám nechce. Ve výsledku to není nijak závratná cifra, úředník si neřekne víc, než vytáhnete z kapsy, ale pár stovek vás to nejspíše stát bude.
Uplácení úředníka kvůli poslednímu razítku na vycestování jsme zažili třeba v Mexiku. V Srbsku si naprosto bez ostychu řekl celník o úplatek, aby nás pustil do země, a to i navzdory
a platným dokladům. „Prostě, chceš mi tu projet pod mýma rukama, zaplať.“ Vtipné bylo, že si s námi po zaplacení úplatku chtěl povídat o muzice a kapele jeho bratra, na což jsme měli vyloženě náladu.
Hlavně to zdravíčko
Většina zdravotních komplikací je spojena se zažíváním nebo nachlazením. Případně s nějakým vaším neduhem, kterým trpíte. Hlavně s sebou mějte potřebné léky.
Předejít nevolnosti se dá opatrností s výběrem jídel a také s pitím vody. Určitě si zjistěte, zda je místní voda pro Evropany pitná. Zjistěte si také, jak se konzumují pro daný region specifické potraviny. V Rusku pro nás bylo překvapením, že jejich uzeniny je vhodné vždy uvařit nebo upéct. Není to jako u nás, že sníte studený buřt a je to dobré. Tam to neplatí a vždy vám něco hrozí.
Není to o tom, že by jídlo bylo zkažené, není ale tak tepelně předpřipraveno jako tady. Při jedné nepoučené svačince měl náš spoluhráč smůlu a přiotrávil se botulotoxinem. Vše dobře dopadlo, ale zažíval muka a jeho tělo se velice silně vyprazdňovalo. A to si dal jen kus kabanosu s chlebem.
Pokud přijde něco nepředvídatelného a musíte navštívit nemocnici, vyplatí se mít hlavně dobré cestovní pojištění – ostatně bez něj ani nevyjíždějte. Určitě se tam vydejte s někým z místních, jelikož vás snáze provede vstupní byrokracií a může v rámci možností tlumočit.
Pozor na extremisty a gangy
Ano, i s nimi se setkáte. Platí ale, že jako muzikanti, jste přijeli všechny bavit a podle toho se k vám místní chovají. Pokud nemachrujete a necháte nějaké situace být, nic vám nehrozí, naopak vás všichni rádi pohostí a to platí také pro členy různých zločineckých skupin.
Stejně jako u nás příznivce pravého i levého extrému ihned poznáte. A když ne v tváři, tak přinejmenším oblečením. Můžete mít občas pocit, že to tak mají na vaší akci schválně, jako že
„co na to řeknou“
. Není třeba se s nikým bratříčkovat, ani souhlasit. Pokláboste, případně zkuste odvést hovor na jiná témata a nechte dotyčného jít svou cestou.
Záleží na vás, můžete jít do konfliktu a výměny názorů, ale je to zbytečné. Nikdy se už neuvidíte. Záleží na vyhodnocení situace. Pokud cítíte, že osoba přeci jen ráda diskutuje a nerozbijí tolik hlavy, zkuste to. Mějte na paměti, že jste ale vždy v oslabení, v cizině a se zlámanými prsty se špatně hraje.
Něco jiného jsou pak členové gangů a jiných podobných organizací. V Mexiku jsme se na jedné akci setkali se členy nějakého kartelu. Řekli nám to místní a doporučili, ať si dáváme pozor. Na druhou stranu jsme od nich nic nechtěli. Naopak, nakoupili od nás trika a CD, jelikož milovali metal, zaplatili nám rundu, koupili pár tequill a chtěli se s námi fotit. Zbytek večera se bavili po svém a my také. Nebylo třeba se vyptávat na jejich práci nebo od nich kupovat drogy. Jste muzikanti, atrakce a nikdo si na vás nic nevezme.
Nikdy s nikým nechoďte domů. Budou vám nabízet párty na bytě nebo nějaké další nevšední zážitky. Pokud se přeci jen rozhodnete, jděte ve více lidech. Není třeba být paranoidní, ale pokud vás oddělí od skupiny, hrozí vám leccos.
Nebezpečné u****bytování
Stalo se nám v Athénách, že jsme dostali pokoje v hotýlku na konci jedné z no-go zón. Tedy místa, kam je doporučeno radši vůbec nechodit. Přesun v noci z klubu, s taškami nebo aparátem, přes celou takovou ulici, je zážitek, který vám v hlavě nevybledne.
Auta jsme nechali s nástroji v hlídaných podzemních garážích a vyrazili s taškami napříč ulicí lemovanou bezdomovci, šlapkami, stany, igelity, ohněm, dealery a ztracenými dušemi. Volné ruce jsme měli zaťaté v pěst. Šlo nás asi 15 prostředkem ulice a z obou stran jsme asi 500 metrový pochod absolvovali v těsnější skupině u sebe a snažili se ignorovat pokřiky a zvědavé prázdné pohledy. Do toho se místem linul zápach fekálií.
Hlavní je se nenechat vyvést z míry, a dokud někdo nepřijde vyvolávat konflikt, nechte všechny žít po svém. Nikoho si nevšímejte. Trochu nevhodné bylo umístění hotelu, kdy okna mířila přesně do této ulice. Celou noc jakoby pod námi probíhal hlasitý festival.
I to se stává. Předejdete tomu tak, že si ihned po příjezdu prohlédnete ubytování, jak jsme zmiňovali v
. V tomto případě se nám to vymstilo a nad ránem jsme nechtěli shánět jiný hotel, kdo ví kde po městě.
Jde o zajímavou zkušenost, kterou jako zájezdový turista nezískáte. Přes den jsme stihli nějaké památky a malebné uličky Athén a k večeru jsme poznali civilní, každodenní tvář, kterou trpí většina světových metropolí.
Od plánování turné jsme prošli přes zážitky na turné až po možná nebezpečí, která vám mohou hrozit. Naplánovat turné není nemožné ani pro undergroundovou kapelu. Stačí vám k tomu dostatek silné vůle, mít kolem sebe lidi, na které je spoleh, a umět se chovat. Finančně vás to, při dobrém plánování, také nezruinuje.
