„Občas mi přijde, že kapely vidí managera jako spásu,“ říká Jana Křížová, Redakční zpovědnice 4. díl

Několikrát do týdne máte možnost číst články z různých odvětví hudebního světa. Reportáže, rady, návody, rozhovory, zajímavosti a další. Ale kdo jsou členové naší redakce? A mají vlastní ambice na hudební scéně? V této sérii rozhovorů vám představím naše redaktory, kteří se vám snaží předat nějaké informace a zároveň partu lidí, pro kterou je muzika něčím výjimečným a která se vám snaží pomoci, ať už radou, tak i případně zpříjemnit den reportážemi z různých akcí anebo rozhovory s osobnostmi hudební scény. 

Janu Křížovou

bude většina z vás znát díky jejímu

instagramovému účtu

, kam přináší jako manager kapel

DCRadio

a

Lili Vilit

spousty přínosných informací z oblasti managamentu a marketingu. Mnohé informace přináší i přes náš portál, nedávno nám představila

5+1 tipů, jak zdarma zvýšit dosah na IG

a sepsala report z Festiwallu, například jaké jsou

nástrahy bookingu

. Je ale i zkušenou hudebnicí. Od dětských let se věnovala hře na zobcovou flétnu, později i na příčnou flétnu, bicí a ukulele.

Jani, na svém instagramu často rozebíráš i témata, ke kterým není úplně jednoduché získat informace. Jakým způsobem plánuješ obsah svých příspěvků?

Asi bych jako správnej markeťák měla mluvit o tom, jak mám naplánovaných několik příspěvků dopředu, ale v reálu jedu celkem na punk. Postuju témata, která aktuálně řeším se svými kapelami, takže když jsme s Lili Vilit vydávali EP, točila jsem se kolem ISRC kódů, streamování songů a tak. Inspirací mi jsou ale i dotazy od mých sledujících. Když se jedná o zajímavé téma, neodpovím jen ve zprávě, ale danou problematiku otevřu všem v rámci příspěvku, videa nebo livestream rozhovoru.

Nad čím se ale zamýšlím, je střídání konceptů, abych sledující nenudila. Kromě postování informací dávám kapelám prostor k propagaci, ukazuju moje hudební zážitky nebo přikládám vtipné obrázky, které jste na FB mohli několikrát zahlédnout. Každý sdílený obsah pak sleduju ve statistikách a podle toho zjistím, jestli o ně byl zájem. Obsah mi tak prochází dlouhodobou proměnou.

Oslovují tě i další kapely, které stojí o to, abys je zastupovala? A máš v plánu některou přibrat pod svá křídla?

Hlavně chci zmínit, že každá nabídka managerování je pro mě obrovským projevem důvěry, takže si všech nesmírně vážím. Podle mě nejen já, ale každý, kdo dělá na hudební scéně managera, musí mít několik nabídek týdně, protože je nás silný nedostatek.

Občas mi ale přijde, že kapely vidí managera jako spásu. Jako někoho, díky komu se jako mávnutím kouzelného proutku objeví sláva a ještě líp, aby při tom kapela mohla jen hrát a nic jinýho neřešit. Jenže budování známosti kapely je totéž jako budování značky firmy. Je to něco, co se buduje roky a bez plného zapojení všech to prostě nejde. A u neprofláklých kapel to platí dvojnásobně. Ne, kecám, trojnásobně.

Takže ano, nabídky mi chodí různé a u některých si fakt říkám: „Sakra, Janino, jdi do toho!” Ale jsem srdcař a držím se toho, co mám. Nicméně mě teď přece jen asi portfoliový zvraty čekají, takže kdo by nade mnou zamýšlel, budu ráda, když mě bude mít v merku a třeba něco společně spácháme.

**Několik let hraješ na bicí. Plánuješ i vlastní hudební projekt? **

Ach ten známý scénář vykulených očí s otázkou: „Ty hraješ na bicí?”– „Hm, jo”, odpovídám. „A kde?”– „V obýváku.” Bicí miluju, fakt že jo, ale jsem toho názoru, že by se měl každý primárně držet toho, v čem vyniká on sám. U mě je to někdy až přehnaná organizovanost, což má návaznost na schopnost zpeskovat kapelu, když je potřeba. A co se ještě neztratí je láska k rumu, protože při vodě se koncert pro malou kapelu nevyjednává tak snadno. 

„Tajně doufám, že si s nějakou garážovkou jednou zahraju.“ 

Takže abych odpověděla, vlastní hudební projekt nechystám, i když tajně doufám, že si s nějakou vlastní garážovkou jednou zahraju. Pokud ale zajdete na koncert DCRadio, výjimečně mě u nějakého songu za bicíma třeba uvidíte.

Nemáš někdy jako muzikant tendenci zasahovat kapelám, které zastupuješ, do jejich hudební tvorby?

Tendence moc nejsou ze dvou prostých důvodů. Songy často poprvé slyším, až když už je mají vymyšlené nebo dokonce nahrané ve studiu a navíc jsem antitalent na vymýšlení aranží. Něco jinýho pak nastává, když dostaneme první master, kde je každý názor cenný. Ale i tam se držím svého „tohle je můj názor, ale naložte si s ním, jak uznáte za vhodné”.

Nedávno sis zkusila poprvé pozici produkční videoklipu ‚Tak to prostě je‘ od DCRadio. Jaké to bylo?

Jaj, to byla naprosto neskutečná zkušenost. V klipu odkazujeme na téma rozdělených rodin, a tak jsme klip věnovali jako poděkování Nadaci Terezy Maxové dětem, což byla první výzva – oslovení. Jejich souhlasem to ale teprve všechno začalo. Když se vyjádřím, co jejich zapojení pro mě znamenalo z pohledu managera, tak si například musíme dávat pozor, jak náš odkaz vzhledem k nim formulujeme.

Dávala jsem jim vědět o našich krocích, abychom se neodklonili na úroveň, která se jim nebude líbit a tak podobně. Celý koncept realizujeme už od ledna 2019 a konečné vyvrcholení nastane v březnu 2020 křtem alba

Ve vlastních rukách?

, což se opět ponese v nadačním duchu.

Tímto děkuju, že se k nám připojila řada profíků jako herci

Richard Jaroslav Müller

,

Anežka Matušinská

, scénárista

Christoffer Vala

, Ivan Viktora se společností

Filmr

a spousta dalších.

Máš radu pro ostatní, jak být v managementu co nejvíc efektivní?

Stejně, jak už jsem naznačovala já a v

minulém článku to zmínil i Jake

, pro managera je důležitý chodit na akce a seznamovat se. Není výjimkou, že se objevím na 1 – 3 koncertech týdně. A pokud jsi manager, tak navíc doporučuju rozjet víc projektů najednou, který ale budou dávat dohromady smysl a jeden celek. U mě je to třeba právě to managerování, Instagram a redaktorství.

Máte na Janču také nějakou otázku? Neváhejte se zeptat v komentářích. Píšete rádi, máte co předat, láká vás být redaktorem? Neváhejte se nám ozvat,

rádi vás uvítáme v našem týmu

.