„Většinou zblbnou chlapi,“ tvrdí trio zpěvaček z kapely MiMoBa-nd. Rozhovor nejen o pozici žen a mužů v kapelách

V Českých Budějovicích je čtvrť jménem Suché Vrbné. Tam, v jednom prvorepublikovém domě bydlí zpěvačka skupiny MiMoBa-nd Monika Vodičková. Sešli jsme se u ní s celou současnou dámskou sestavou kapely MiMoBa-nd, což je zkratka jmen jejích protagonistek – Míši Hrabětové, Moniky Vodičkové a Barbary Štrejnové –, a vedli moudré řečí o všem možném.

Báro, začal bych u tebe…

**Bára: **

Ježišmarjá…

Neboj, jenom vím, že Monika s Míšou za sebou mají bohaté hudební zkušenosti a o tobě toho vím nejmíň. Tak mi prosím řekni, s kým jsi kde a kdy hrála a zpívala. Jak jsi na tom?

*** *****Bára: **

Jak jsem na tom, jo ? No, nejdřív jsem zpívala s kapelou Čtyřlístek, na gymplu a potom jsme se přejmenovali na Spirit Rose, protože se nám líbily písničky Spirituál Kvintetu. Byli to hlavně studenti a já.

**Monika: **

Bára je totiž úča, abys věděl.

K tomu se dostaneme, neboj.

Proboha, k tomu se nechceme dostat. Ale vážně – dělali jsme čtyř až pětihlasy, v čemž se přímo vyžívám. Potom jsem hrála s Lakomou Barkou z Českého Krumlova a pak jsem šla rodit.

A ti Spirit Rose, to byla čistě holčičí záležitost, nebo mix?

**Bára: **

Tam byli i kluci, kytara, výbornej basák a ty vícehlasy. Tři kluci a tři holky. Lakomá Barka byla pak čistě holčičí kapela. 

V Lakomé Barce už jsi hrála na klávesy?

*** *****Bára: **

Nene, já nikde nehrála na klávesy. To až teď v MiMoBa-ndu.

Teď mě napadá, jak to tak poslední dobou pozoruji, spousta učitelů a učitelek zakládá kapely. Jak je to s vámi ? Kdo z vás je kromě Báry ještě učitelka?

**Míša: **

Já ne, já nebyla a nejsem úča. Mě by zavřeli.

Až takhle, jo ? Takže jediná Barča.

**Bára: **

Jo. A musíme to pořád zmiňovat? Já bych chtěla mít dneska hezkej den (smích).

***Já tím nic zlého nemyslel, jenom jsem si toho prostě všiml. ***

Ale jinam – musím se vás zeptat na jednu věc. Vím, že jste všechny hrály, nebo ještě hrajete, ve smíšených, nebo do určité doby čistě mužských kapelách. A vím, že spousta chlapů tvrdí, že by nikdy do kapely ženu nechtěli. Máte s tímto některá z vás nějakou špatnou zkušenost?

**Míša: **

Já hraju v ryze chlapský kapele Patrola, a než jsem vystřídala bývalého houslistu Bohouše Králíčka, tak to byla echt pánská záležitost.

A oni za boha nechtěli do kapely ženskou, strašně se bránili a zdráhali. 

To bylo pořád – a on se do ní někdo zamiluje, a ona bude prudit, a bude jí zima, bude jí horko a tak.

Prostě nechtěli. A celý se to zlomilo, jak jinak, v hospodě. Tam jsme se párkrát potkali, zahráli, občas mě milostivě vzali na záskok, když Bohouš nemohl a už jsem tam pět let.

A jak jsou za tebe rádi, viď?

**Míša: **

Hele, zeptej se raději jich. Ale ne, musím říct, že si fakt rozumíme jak po lidské, tak hlavně po muzikantské stránce. Je to fajn.

Však na tebe slyším ze všech stran samou chválu. No, Moni, a teď ty. O tobě vím za ta léta, co se známe, mnohé.

**Monika: **

A jéje.

Vím o tobě, že ty jsi zpívala převážně, nebo vlastně pořád ve smíšených partách. Zpívala jsi třeba s Minnesengry, kde jsi se ale o post zpěvačky dělila s jinými zpěvačkami, třeba s Pavlínou Braunovou. Jaké to bylo, takové dělení?

**Monika: **

S Pavlínou Braunovou jsem byla jenom chvilku. Potkávala jsem se spíše s Pavlínou Jíšovou. Ta potom odešla do nově vznikající kapely Žalman a spol. Já potom s Minnesengry zpívala čtyři roky sama. Až potom přišla Pavlína Braunová. A já dostala nabídku od Nezmarů, tak jsem odešla k nim.

U Nezmarů jsi byla, tuším, rok?

**Monika: **

Ano, potom bylo sdružení Trojplošník a potom kapela, představ si, MiMoBand, ale v úplně jiném složení.

Byl větší problém vycházet v kapele s chlapy, nebo s jinou zpěvačkou?

**Monika: **Druhá možnost. Větší výzva byly vždy hudební kolegyně než kolegové.

„Tři holky nebyly dobře.“

Proč myslíš?

**Monika: **

Jedním slovem – rivalita. Některé zpěvačky se navíc různě zaplétaly s muzikanty z kapely a tím vznikaly třenice, hádky, a docházelo i na facky.

**Míša: **

Jo, přesně tohle jsem zažívala v předešlé kapele. Bylo to výborný těleso, ale tři holky a to nebylo dobře. Přesně jak říká Monika.

**Monika: **J

á myslím, že ty ženský by se v té kapele nějak dohodly, ale většinou zblbnou ti chlapi.

Tak to jsem fakt potřeboval slyšet (smích). Ale ano, máte,dámy, pravdu. Bohužel.

**Monika: **

Ano, já si například s Pavlínou Braunovou týden před jejím zmizením sedla, všechno jsme si vyříkaly a byl klid.

A co ty, Báro, jak ty to vidíš?

**Bára: **

No, taky to bylo dobrodružný. Byli tam tři kluci, dvě holky a já to šéfovala. Stalo se, že jsme měli někde hrát, dost důležitý hraní to bylo a ti kluci se tak jako stihli vystřídat s těmi holkami.

Basák s jednou, pak ji nechal, kytarista s tou druhou, pak se to nějak promíchalo.

No a teď si představ, že mi ty holky od rána od šesti volaly a říkaly: „Já ho nemůžu vidět, já tam nepřijedu, on mě s tou druhou podvádí.“ Prostě blázinec. Takhle mi volali všichni třeba až do čtyř odpoledne.

***Tak to je dost hustý. Na rovinu – a vím i z vlastní zkušenosti – jak jsou v kapele dvě ženský, nebo víc, málokdy to dělá dobrotu. Co si budeme povídat. ***A teď zpátky k vám – jak jste se vy tři daly dohromady?

**Monika: **

Ty jsi toho vlastně tak trochu součástí. Vzpomínáš, hráli jsme před lety v Kredance, tam jsem začala spolupracovat se Zbyňkem Mikulášem, z toho posléze sešlo. Potom mě napadlo, a byl to vždycky můj sen, přizvat někoho na piáno. Tak jsem to napsala na Facebook, že sháním někoho, kdo je fajn a hraje na klavír. Dokonce jsi mi odpověděl, že jsi fajn, ale na klavír nehraješ. Pamatuješ?

Jo, já byl vždycky drzej.

**Monika: **

To jo. No a přes ten Facebook jsem se dostala k Báře. To bylo nějak v únoru 2016 tuším.

To si pamatuji. Měly jste k sobě dokonce dětský sbor.

**Monika: **

Ano. Dokonce jsme měly chvilku ještě dvě jiné zpěvačky. Ale to už tam byla Míša.

Děvčata, vy máte úplně netradiční obsazení – klávesy, housle a trojhlas. Jaký máte v tomto obsazení repertoár?

**Monika: **

Ze začátku jsme hrály spíš evergreeny. Teď se snažíme demokraticky domluvit.

**Míša: **

Mně se třeba stalo, že mi volal syn, že slyšel v rádiu nějakou písničku a tu jako určitě musíme hrát. Dělal dříví v kůlně a poslouchal rádio. Hned nás takhle zaúkoloval.

Takže při sekání dřeva v kůlně dává pokyny. Zajímavý.

**Míša: **

Jo, představ si. Z kůlny. A takhle to vlastně děláme všechny. Někde nás něco zaujme, tak to prokonzultujeme a dohodneme se.

Já vás musím za vaše vokály pochválit. Monika má alt a dohromady vám to hezky ladí. Barčo, vrátím se k tvé učitelské profesi. Monika zmínila, že když jsi přišla na první zkoušku, byla jsi přísná. Že by nemoc z povolání?

**Bára: **

Houby přísná, já byla vyplašená. To víš, já byla zvyklá chodit po škole s třídnicí v ruce a teď přijdu a tam krásná, vystajlovaná modelka.

A já na ni tak koukám a říkám si: „Tak to ne, to nepůjde.“

***No počkej, že by mindráček? To snad ne

…

---

**Bára: **

Prostě jsem si říkala, že to nemůže fungovat.

Od vás se člověk dozví věci, to ti povím. Jak často zkoušíte a kde?

**Bára: **

Jednou týdně u Moniky.

Dámy, a teď upřímně, co na to vaše rodiny, partneři, že si takhle zmizíte a jedete hrát?

**Monika: **

Já žiju sama a dítě je dospělý, soběstačný, takže pohoda.

**Bára: **

U nás je to relativně v klidu. Představ si, manžel mi dokonce koupil za nemalý peníze klávesy.

**Míša: **

U nás taky dobrý. Až se divím, když hraju ve dvou kapelách.

Jak často hrajete? Myslím s MiMoBa-ndem.

**Míša: **

My to nechceme mydlit jako Baťa cvičky, to by nás ani nebavilo. Hrajeme tak dvakrát měsíčně a stačí nám to. Já mám dost hraní ještě s Patrolou a tohle je taková chuťovka. Užíváme si to a takhle jsme si to nastavily.

**Monika: **

Mimoba-nd nemá ambice to „někam“ dotáhnout, jak se nás tuhle někdo ptal. My to totiž nechceme dotáhnout nikam. Je to naše zábava a děláme to pro radost.

„Nechápu, proč je takový problém, že si děláme věci podle sebe.“

Máte všechny bohaté muzikantské zkušenosti. Dostáváte někdy od někoho nevyžádané rady ohledně muziky? Já sám za sebe to úplně nesnáším.

**Monika: **

Otázka přímo na tělo. Přiznám se, že se nám to v poslední době stává, posledně to pro nás bylo dost překvapivé, protože jsme vůbec netušily, proč se to děje. Ale nakonec jsem já osobně nad tím mávla rukou.

**Bára: **

Já hlavně vůbec nepochopila, proč se to děje, ale zřejmě jsme nesplnily něco, nějaké něčí představy. Proč je takový problém, že si děláme věci podle sebe. Nechápu to.

***Proč? Protože jsme v Česku. Ale pojďme od toho. Váš repertoár není rozhodně složen pouze z folkových písní, je to tak? Vy hrajete šanson, folk, jazz, pop a další žánry. Škála je hodně široká. A mě osobně se váš žánrový rozptyl líbí. ***Co jsem ale po letech vypozoroval je, že hlavně folkaři jsou občas zbytečně ambiciózní a jakmile dosáhnou nějakého úspěchu, mají tendenci poučovat ostatní, jak mají hudbu dělat. Funguje zde určité netolerance a do jisté míry nadřazenost. Cítíte to podobně, nebo se pletu?

**Míša: **

Nepleteš. Pro mnohé je nepochopitelné, že pro nás je lepší zahrát si někde v malý kavárně pro třicet lidí, kteří odcházejí dojatí a já vím, že se tam na nás vrátí, než například pro virtuální publikum, byť je to teď v kurzu.

Ale, a to je, myslím, podstata – i nevyžádaný rady se dají říkat hezky a citlivě. V dobrým. Jenomže většinou vůbec nechápu, proč si někdo osobuje právo říkat nám, co a jak máme dělat. Jsme dost velký a zkušený na to, abychom to věděly samy. Tomu prostě nerozumím.

Opakuji, jsem veliký nepřítel nevyžádaných rad. Pokud mně někdo o radu nepožádá, snažím se mu do věcí nekecat. Ale jděme jinam – co festivaly, soutěže? Láká to Mimoba-nd?

**Monika: **

No, já si osobně myslím, že se na festivaly moc nehodíme, musela by to asi být specifická záležitost. Těžko říct, úplně se tomu nebráníme. Vloni jsme na festivalu dokonce hrály a bylo to dobrý. Soutěže ale určitě ne.

Rozumím. Teď otázka trochu osobní – cítíte třeba, že ostatní ve vás vidí nekalou konkurenci?

**Míša: **

Já nevím, vůbec o tom nepřemýšlím. Máme specifické obsazení a jsme určitě dost jiné než spousta jiných kapel. Myslím, že nikomu do zelí nelezeme, takže snad nás nikdo jako konkurenci nebere.

To je fajn. A co chystáte v nejbližší době, na co se máme těšit?

**Monika: **

Tak teď byla kvůli pandemii dlouhá pauza, která ale byla prospěšná, protože jsme hodně zkoušely a hlavně jsme dodělaly naše demo CD, písničky chceme dát i na YouTube. Ale hlavně se nám krásně rozjela spolupráce s autory písniček. My jsme začínaly hrát převážně covery známých písniček, teď je to tak padesát na padesát.

Spolupracujeme s autory, které máme rády a kteří mají rádi nás. Takže se blížíme k autorskému repertoáru. Do konce roku máme naplánované koncerty.

**Míša: **

No, ale co ti autoři.

**Monika: **

Jasně, kromě tebe, Luboši. My se známe strašně let, to nebudu ani zmiňovat. Mezi naše autory patří třeba Michal Bydžovský z Biginbrothers, Pepa Fojta z Hradišťanu a jeho kamarád Eman Míšek.

Paráda. Nakonec vám položím trochu lstivou otázku – na začátku jsem vyzvídal, jaký to je hrát v kapele s muži. A teď mi popravdě odpovězte. Je tahle dámská sestava to nejlepší, co vás v muzice potkalo?

**Míša: **

Já to těžko můžu srovnávat. S Patrolou je to jiný, oboje má svůj specifickej náboj. MiMoBa-nd je asi přece jenom, co se týče výběru písniček, trochu víc můj šálek kávy. V Patrole je úžasná parta a troufám si říct, že děláme muziku dobře. A s holkama je to srdcovka.

**Monika: **

Pokud si vzpomenu na začátky s Bárou, tak jsem vůbec netušila, kam se to bude ubírat. Ale řekla bych, že za ty dva roky, kdy spolu hrajeme v tomto složení , máme za sebou obrovský kus práce a to nejen po hudební stránce, ale ve smyslu lidského vývoje. Jsem na nás hrozně pyšná. 

No, víš co se říká – když se sejdou tři ženský a do roka se neservou, rovná se to zázraku.

**Míša: **

Teď jsem to chtěla říct. Jsem ráda, že u nás to tak není, domluvíme se.

**Bára: **

No, počkej, to my se zase pohádáme. Ale je fakt, že jsou to jenom dohady o muzice, čili je to pozitivní hádání. 

Jsem rád, že to cítíte takhle na pohodu, ono je to samozřejmě znát i z toho, co z vás leze z pódia. Mějte se fajn a přeji vám i kapele Mimoba-nd spoustu úspěšných hudebních let.