Úvaha: V čem tkví síla amatéra?

Člověk tvoří, protože chce zaznamenat leckdy časově pomíjivé hodnoty. Je v nich ale myšlenka, kterou chce s až udivujícím úžasem předat dál. Tato verva tvořit je společným počátečním znakem umělců, jenže se liší pozdější přístup. V čem se ale liší amatér od profesionála?

Umělci jsou většinou talentovaní lidé, kteří vidí dále za realitu. Slyší tóny v odzvučených prostorách, vnímají sálající oheň estetična a udrží jeho žár svou empatičností. Jakoby dýchali jiný vzduch než běžní lidé, plný omamné múzy a dychtivosti. 

Mívají složité povahy, neposlouchají názory a rady běžných smrtelníků, ale žijí si podle svých chutí a potřeb. Jsou to ti, ke kterým vzhlížíme a vlastně ani nevíme proč. Ti, jejichž životy nás fascinují i děsí. Životy plné zvratů, změn a chyb, jejichž impulsům se musíme rytmicky přizpůsobit. Jejich prvotní inspirace je nehmatatelný pocit, který je určen snad jen vyvoleným.

Umělec má právo na výběr mezi citem a rozumem, amatérstvím a profesionalitou

Amatérský muzikant chce vyvolávat radost bez dodržování striktních pravidel a vnuceného zapasování se do trendů. Nemá potřebu ohromovat ani dosahovat vysoké úrovně, která se očekává od profesionála. Vyvěrá z nitra a nelpí na okázalosti ani uznání. Profesionální přístup je závazek. Krásný závazek, který však vyžaduje kompetence a znalosti a je plný výtek a předělávek.

Amatér je z latinského slova amator neboli milovník. Ten, kdo se věnuje svému oboru, ať uměleckého nebo vědeckého zaměření, neprofesionálně. Ze záliby, z vlastní iniciativy, z horoucí vášně. Amatérský hudební je samouk, laik. Svou amatérskou aktivitu může, pokud bude mít štěstí, profesionalizovat. Postupným zdokonalováním a zviditelněním, protože touha prosadit se je známým pohonem. 

Zrození profesionála nemusí být ale přijímáno pozitivně a s blahopřáním. S profesionalizací souvisí komercializace, upsání tváře sloganu, postoupení přeměn a vytvoření závislosti na reklamních kampaních. 

Amatérská energie nevyhasíná

V amatérství je dle mého větší zápal. Prvotní zájem, který vás pohání kupředu, a dravá touha po prosazení se, která ustavičně pokračuje v nekonečné cestě. Pojí se to i s tím, že můžete svůj zájem vykonávat při zaměstnání.

Jestliže máte zaměstnání, které vás nenaplňuje, ale uživí, je nejlepší možnost udržet si ho a stát se věrným amatérem vysněného oboru. Tím alespoň částečně ukojíte hlas svého srdce. Každý nemůže být profesionál, buď kvůli nepřízní štěstí, nebo okolností, ale může se stát amatérem v čemkoliv.

Nebojme se označení amatér

Největším problémem, který zapříčiňuje naši ostýchavost, je definice amatérství. Pokud si rozebereme zažité pochopení rozdělení umění na profesionální a amatérské, všimneme si ostrých hranic. 

Profesionální směr je považován za hodnotnější a vytříbenější, profesionál je tedy pochopitelně uznávanější. U amatérského směru nám je vtloukaný názor o jeho banalitě. O tom, že nemá hlubší význam, protože ten pochopí pouze zběhle vzdělaní. Jenže to je tajemství čistoty amatérství. 

Amatéři sice neznají teorii, jejich schopnosti závisí na pozorování ostatních a práce, které určitě již věnovali hromadu času, se zdá být bezmeznou, ale je v nich žádaná originalita a nezkaženost. Amatéři většinou nechodili do zaměřených škol, neplatili si hodiny pod dohledem, nejsou vedeni a podporováni znaleckou rodinou, pracují na sobě sami. 

Jejich práce je založená na impulsech, na pokusech a na omylech. Tím, že za jejich prací nikdo nestojí, nikdo jim nerozmluvil jejich sny a nikdo jim nevnutil vlastní plán a styl, nikdo neohraničil možnosti a nerozebíral, co je a není akceptovatelné. Právě proto je amatérské dílo tak podmanivé a progresivní. Koketuje se zmíněnými hranicemi rozdělení umění na dvě odlišné sféry.

Úspěšnější neznamená spokojenější

Úspěch si většina z nás spojí s velkým počtem zhlédnutí a získaných cen. Mimo tyto materiální aspekty můžeme za mnohem vřelejší ocenění považovat uznání nejbližších, vlastní radost a pocit seberealizace. To by mělo být samo o sobě největším cílem oddaných umělců. V úspěchu je však i zatracení. Nepíšu to z důvodu útoku, nechci strašit ani odrazovat. Být úspěšný vyžaduje ale i jisté obětování a překročení osobních hodnot. Je nutné využít přízně davu, povznést se nad stádo, a to buď lákavou kontroverzí, nebo osobitou vizáží.

Úspěch si žádá jistou společenskou roli. Bytost, která strpí kauzy a která má peníze na vynucené rozhazování, nervy na neznámo velkoměsta, hluk a poctivou porci falše. Úspěch není pro každého, nechutná každém stejně jako kaviár. Někdo si ho ale rád vychutná, i když je ho jen vzácná troška.

Někdo je tak slavný, až je nešťastný. Není proto lepší být šťastný amatér?