Vyrobte si nástrojový kabel

V dnešní době najdete na trhu velký výběr nástrojových kabelů nejrůznějších značek, délek, s různými typy konektorů a také různě drahé. Jistě jste často přemýšleli, proč jsou některé kabely drahé až příliš a zda skutečně jsou tak spolehlivé, jak výrobce zaručuje. I pokud nejste zrovna kutilský typ, jistě vás napadlo, zda si stejně spolehlivý kabel vyrobíte sami doma. Ano, vyrobíte! A dnes si ukážeme, že je to vlastně velice jednoduché.

Výhody vlastnoručně vyrobeného kabelu

Nejslabší článek kabelu je v místě spojení s konektorem. Zde dochází k největší manipulaci s kabelem a mechanickému namáhání. Proto musí být pájený spoj velmi spolehlivý. Tím netvrdím, že by snad většina výrobců měla ve svých kabelech nekvalitní spoje. Často jsou ale konektory spojené s kabelem napevno a zatavené. V případě poruchy pájeného spoje je prakticky nemožné kabel opravit. V případě vlastního kabelu víte, jak kvalitně jste konektor připojili, navíc máte možnost demontáže konektoru a opravy spojení.

Velkou výhodou je flexibilita – sami si můžete určit délku kabelu, typ konektoru, dokonce i barvu!

Ušetříte výrobou vlastního kabelu? Ano! Vše záleží na kvalitě samotného kabelu a konektorů. Já osobně doporučuji na kvalitě komponent nešetřit – a i v tom případě se dostanete na přibližně poloviční cenu oproti hotovému kabelu.

Co potřebujeme?

Základem je samozřejmě

kvalitní kabel

zakoupený na metráž. Kvalitu kabelu definuje především jeho stínění, které je obvykle tvořeno měděným opletem, a hodnota kapacity, uváděná v pikofaradech na metr (pF/m). Čím menší hodnota kapacity, tím lepší frekvenční odezva. Protože je to jednotka relativní, je jasné, že signál ovlivní zároveň délka kabelu. Proto volte jen takovou délku, jakou skutečně potřebujete.

Dále potřebujete kvalitní mono

konektory typu jack

. Není třeba vybírat ty pozlacené, protože stejně většina konektorů v kytarách i zesilovačích mají niklový povrch. Zlato navíc slouží hlavně k ochraně proti korozi, než aby zlepšovalo přenosové vlastnosti – jeho vodivost je horší než například zmíněného niklu. Pokud ale kabel používáte ve vnitřních prostorách, konektor nebude podléhat zkáze ani bez zlata.

Důležitá je ale kvalitní konstrukce – u těch levnějších se například může stát, že se po čase uvolní špička konektoru a začne se protáčet. To vytváří nechtěné přechodové odpory a degradaci signálu, případně i jeho přerušování. Doporučuji například konektory Neutrik.

Budeme potřebovat páječku (stačí naprosto jednoduchá, hrotová páječka bez regulace – pistolovou páječku pro začátečníky nedoporučuji), pájku a tavidlo – kalafunu. Pájku volte

olovnatou

– sice se pomalu vytrácí z obchodů díky zákazům EU, nicméně svými vlastnostmi je stále tím zdaleka nejlepším a nejspolehlivějším. Dívejte se například po slitině Sn60Pb40.

Dále je vhodné mít drobné nářadí (kleštičky, nožík) a fixační přípravek, tzv. třetí ruku, aby se vám dobře pájelo. Není to však nezbytně nutné, fixaci zajistíte i jednoduchým přilepením pájených součástí k podložce, jak ukazuji dále.

Příprava kabelu

V prvním kroku si nejprve rozebereme použitý konektor, abychom věděli způsob připojení vodičů kabelu. Konektor má zpravidla tři až čtyři části – samotný kovový konektor, nasouvací kryt, šroubovací kroužek a případně plastový háček pro lepší fixaci kabelu (ta bývá někdy také zajištěna kovovými packami, které jsou součástí kovového konektoru). Ještě před úpravou kabelu je nutné nasunout na konce šroubovací kroužek a plastový háček, konektor a kryt si zatím necháme stranou.

Nástrojový kabel se skládá z hlavní izolace, pleteného stínění, izolace jádra (bývá vícevrstvá) a jádra, neboli signálového vodiče. Kabel požadované délky na obou stranách oholte nožíkem či kleštičkami od izolace a připravte zemní a signálový vodič pro spojení s konektorem. Oholené části kabelu musí mít délku odpovídající použitému konektoru.

Pájené povrchy je třeba před samotným spojením pocínovat. Nyní si tedy zapněte páječku a nahřejte hrot. Hrot udržujte čistý pomocí čistící houbičky, aby docházelo k optimálnímu přenosu tepla. Pokud máte pocit, že roztavení pájky trvá dlouho, pomůže také hrot pocínovat.

Oholený vodič nejprve namočíme v kelímku kalafuny, kterou si roztavíme hrotem páječky. Následně si na hrot nabereme malý kousek pájecího drátu a přejedeme vodič směrem od izolace. Kabel přitom držíme směrem dolů. Pájka se vsákne do žilového vodiče a přebývající kalafuna skape zpět do kelímku. Nanášíme pouze malé množství pájky tak, aby byly jednotlivé žíly vodiče stále patrné. Správně připravený kabel je vidět na následujícím obrázku.

Příprava konektoru

U konektoru pocínujeme obě připojovací plošky. Nejprve naneseme hrotem kalafunu na povrch plošky. Hrotem plošku zahřejeme a po chvíli přiložíme cínový drát, který se po dotyku s ploškou roztaví a rozteče. Pokud bychom přiložili hrot páječky a cínový drát najednou, pájka by nám nejprve smáčela pouze hrot a na pájený povrch by hůře přilnula. Opět používáme velmi malé množství, abychom vytvořili jen tenký povlak.

Pájení

Nyní se dostáváme k samotnému spojení kabelu a konektoru. Který vodič patří na kterou plošku je zřejmé – signálový vodič musí být spojen se špičkou jacku, zemnící se zbytkem jacku. Ploška pro připojení signálového vodiče je menší.

Základním předpokladem kvalitního pájeného spoje je dobrá fixace pájených součástí. Využijeme buď nějaký držák nebo přilepení k podložce. Doporučuji nejdříve pájet zemní vodič na spodní plošku. Ukázka fixace je na následujícím obrázku.

Postup pájení je totožný s pocínováním plošek. Nejprve hrotem zahřejeme vodič ležící na plošce tak, aby obě části byly zahřáté nad teplotu tání pájky. Poté přivedeme malé množství pájky, která se roztaví dotykem o vodič. Ještě pár sekund s hrotem vydržíme a pozorujeme, jak pájka smáčí žíly vodiče a plošku. Poté hrot oddálíme a necháme spoj ztuhnout. Celý proces by neměl trvat déle než 5 sekund. Pokud bychom pájeli déle, hrozí nám vytvoření mechanicky oslabeného, tzv. studeného spoje. Ten poznáme podle matného povrchu. Navíc se dlouhým časem zahřejí i další části konektoru, které jsou z plastu,  a může dojít k deformaci.

Kvalitní spoj má lesklý povrch, konvexní tvar s velmi ostrým smáčecím úhlem a musí být jasně zřetelné obrysy vodiče. Na první pohled se může zdát, že by bylo lepší mít ve spoji pájky více, aby byl vodič celý ponořený. Pak ale pájíte déle, než se celý objem pájky roztaví. To může opět vést k nežádoucím důsledkům a mechanickému oslabení. Správně zapájený spoj vidíte na následujícím obrázku.

Na spoji většinou ulpí zbytky kalafuny. Ty je dobré odstranit buď seškrábáním nebo rozpuštěním v lihu či isopropylalkoholu. Tyto zbytky totiž mohou v delším časovém horizontu působit na spoj korozivně.

Nyní už jen konektor smontujete dohromady. Na jack nasadíte kryt, do kterého zašroubujete kroužek nasazený na kabelu. Ten nám zase zafixuje háček a tím drží celá konstrukce velice pevně dohromady.

Máme hotovo!

Teď už stačí kabel vyzkoušet – zapojit a hrát. Pokud kabel nehraje, pravděpodobně někde došlo k dotyku mezi zemnícím a signálovým vodičem, méně často pak k přerušení jednoho nebo obou vodičů. Nejlepší je pak otestovat kabel multimetrem – „pípáním“ – a systematicky hledat, kde došlo k chybě.

Jak vidíte, výroba není nic složitého a po troše cviku si takový kabel vyrobíte během 15 minut. Inspiroval vás článek k výrobě vlastního nástrojového kabelu? Nebo byste rádi podrobnější obrázkový či video návod? Napište nám do komentářů. Příště se podíváme na to, jak si vyrobit mikrofonní a linkové kabely s různými typy konektorů.