Vítám vás u třetího dílu Chvilky hudební teorie pro server Muzikantiakapely.cz!

Stupnice

V minulých dílech (1&2) jsme se podívali na základní stavební kameny hudby – intervaly. V tomto díle se zaměříme na stupnice a akordy, které jsou právě z těchto intervalů poskládané.  Jelikož jsou stupnice a akordy na sobě závislé a uvědomit si tuhle provázanost je docela klíčové, tak je jaksi lepší servírovat je současně, ale v dnešním díle se přeci jen více zaměříme na stupnice. Kromě nudného popisu stupnic jsem se snažil zapracovat i různé tipy a triky, které bych rád věděl, když jsem se stupnicemi začal zabývat.

Chvilka hudební teorie

Předně, mám se tedy stupnicemi vůbec zabývat?

Samozřejmě že ano, ale nepřehánět.

Možná jste již slyšeli, že jediná stupnice, kterou potřebujete znát je stupnice chromatická a je to svým způsobem pravda, ale říkají to většinou lidé, kteří už zahráli hodně stupnic. Nicméně myšlenkový pochod za tím je vlastně správný: Pokud ten tón zní v tom daném místě hudby dobře, tak je jedno jestli zrovna hraju frygickou anebo kus etiopské stupnice.

Důležitější než se naučit všechny stupnice na planetě je tedy vědět, že téměř vše se opírá o chromatickou stupnici a také vstřebat ono provázání akordů a stupnic. Z tónové řady konkrétní písně pak dokážete vyčíst, které stupnice se budou hodit a naopak – z použitých akordů dokážete odvodit použité tóny a tedy i název stupnice.

Stupnice tedy pomáhají s pochopením hudby, ale zastávají také funkci výborného paliva pro zlepšování hráčské techniky. V podstatě zosobňují představu muzikantského drilu a odhodlání, ale opravdu… nic by se nemělo přehánět. Rozhodně není dobré stupnice cvičit pouze nahoru a dolů, protože je v podstatě nekonečně možných způsobů jak stupnice poskládat a vytvořit z toho technické cvičení, které zlepší nějaký jiný aspekt vaší techniky. A to ani nezmiňuju kombinování různých rytmů a stupnic. Znalost stupnic vám také pomůže pochopit samotné zákonitosti hudby a budete také vědět kde hledat ty správné tóny na vašem nástroji…což se samozřejmě dost hodí při improvizaci.

Dostáváme se pomalu do vod konkrétních hudebních myšlenek a stylů. Tedy pryč od věcí obecných (které jsou založené na hmatatelném světě kolem nás), k jednotlivým druhům hudby, které používají konkrétní části hudební teorie – svoje harmonické postupy, stupnice a rytmus. Tím se chci dostat k tomu, že hudební teorie tu není od toho aby předepisovala co máte dělat, ale popisuje jak to dělali ti před vámi a s čím můžete v konkrétním stylu hudby počítat. Kupříkladu blues asi těžko vznikalo na nějakém teoretickém základu, ale díky hudební teorii pak můžeme pojmenovat jednotlivé elementy, který jsou pro blues charakteristické a taky ho můžeme poměřovat s ostatními druhy hudby. Hudební teorie zkrátka dává jména různým hudebním jevům a díky tomu si je pak můžeme kategorizovat, zapamatovat a pak následně použít v praxi:

Například mám v písničce akordy G C D a to mi napovídá, že jako moje jistota při improvizaci/skládání bude stupnice Gdur Jónská. Pokud bych měl písničku s akordy G C Dmoll, tak naopak můžu vycházet z Gdur Mixolydické. Je pak na mě jaké tóny zvolím do hlavní melodie, nebo na jaké pořadí budou mít a kde budou umístěny v čase (a celá řada dalších nuancí) a nebo, jestli toto “doškálné” doporučení poruším a v písničce s akordy G C D budu hrát kus Mixolydické, nebo jiné “stupnice”.

G-dur jónská a mixolydická

Stupnice jsou tedy v podstatě soubory intervalů, kterými docílíme jistou náladu naší hudby. Akademici tomu říkají melodický materiál. To samé ale platí i o akordech, protože jsou také svým způsobem stupnice. Některé stupnice nám pak znějí vesele, optimisticky a některé temně a depresivně, některé ve vás asociují pocit pohybu, čekání anebo třeba rozpálené pouště. Někdy si vystačíte s jednou stupnicí na písničku, ale někdy je naopak hudba harmonicky zajímavější (modulace, alterace) anebo naopak harmonicky “neutrální”, takže můžete stupnic použít více.

Ještě než se koukneme na konkrétní stupnice, tak je potřeba vysvětlit několik základních pojmů, které ještě navazují na náš první dvoudíl o intervalech a přesto je potřebujeme zvlášť v povídání o stupnicích a akordech:

1) TÓNINA vs. TÓNIKA

Tónina

Pokud mluvíme o tónině hudby je tím myšleno to, že daná skladba/píseň vychází z nějaké diatonické stupnice stejného označení a používá tedy převážně její tóny. Když mluvíme o konkrétní skladbě (hudbě), tak se neříká, že se hraje ve stupnici Emoll, ale právě v tónině Emoll. V tónině Emoll můžeme pak následně použít několik druhů mollových stupnic.

Někdy se také potkáte s výrazem klíč skladby, anglicky – Key ( třeba…In the Key of C major). U nás tím častěji myslíme basový a nebo houslový klíč, ale klíč se také dá brát jako slangový výraz pro celé předznamenání. V předznamenání notového zápisu se z křížků a béček dozvíte, v jaké tónině skladba bude (v podstatě nám ale stačí znát základní tón a pak druh tercie (malá x velká)). V běžné muzikantské praxi se ale ptáme prostě: “V čem/od čeho to je?” a většinou nám stačí znát pouze tóniku – základní akord, takže odpovídáme “Je to od céčka”, případně “Je to v C dur”.  Ve velké většině případů tóninu poznáte podle základního akordu, který bývá první, či poslední v písni. Pokud je to akord Gdur, tak tónina bude také Gdur.

Tónika

Tónikou myslíme první stupeň stupnice a také základní tón. V harmonii tím také myslíme akord na prvním stupni (I). Tóniku si můžete představit si to jako centrum, kam to všechny zbylé tóny ze stupnice táhne (některé více, některé méně). Když skladbu skončíme tónikou – základním akordem, tak máme pocit rozuzlení – ve vzduchu nezůstala viset žádná otázka.

Setkáte se také s pojmem kořen tóniny/stupnice/akordu, anglicky root. V praxi je to prostě základní tón a jeho spodní i vrchní oktávy.

2) Modulace

Můžete také modulovat z jedné tóniny do jiných tónin. Například z tóniny Gdur můžete v rámci jedné skladby modulovat do Ddur a tím změníme i základní tón (tóniku) daného kusu hudby z tónu G na D.

A proč se to dělá? Protože tím můžeme obohatit harmonické i melodické možnosti v naší hudbě a mimo dalších věcí rozšíříme i možnosti zpívajících. V čistě rockové a bluesové hudbě nejsou modulace příliš časté. O něco na modulace vydatnější bývá hudba popových interpretů, například Celline Dion, Beyonce a další. Ovšem jazz, klasická a muzikálová hudba byly a budou na modulace mnohem štědřejší a málokterá skladba “vydrží” v jedné tónině.

To ale neznamená, že se modulace nedají využít i v rocku. Například kapela ZZ Top ve své skladbě La Grange (album: Tres Hombres) použila chutnou modulaci, kdy sloka je hraná na akordu A7 a na kytarové sólo se základní akord změní na C7 a po sóle se tónina opět moduluje zpět.

Je mnoho způsobů jak se z jedné tóniny dostat do druhé, ale to je samostatná kapitola. Nějaké tipy pro modulace a jejich využití se proto budu snažit dát dohromady do samostatného dílu.

3) Transpozice

Jedná se o přenesení celé skladby/písně na jiný základní tón, ale při zachování původních intervalů mezi tóny a případně i mezi modulacemi. Takže modulací se v rámci písničky dostáváte do jiných tónin/stupnic, ale transpozicí zvýšíte/snížíte všechny tóny naráz (na webech s akordy je to známe +1/-1). Prostě hudbu hrajete tak jak je, ale od jiného základního tónu.

Nejčastěji se s transpozicí setkáte díky zpěvákům/zpěvačkám, protože se jim může do původní tóniny hůře zpívat a pak budou chtít zkusit zahrát píseň od jiného tónu. U kytary k tomu můžeme snadno použít kapodastr anebo taky není vzácnost podlazovat kytary o půltón/celý tón (a víc) níž, což sice není vždy kvůli zpívajícímu, ale to je zas jiná kapitola. Zkrátka pamatujte, že zpívající člověk většinou nemá zdaleka takový rozsah jako většina nástrojů a proto je dobré jim vkusnou transpozicí vyjít vstříc

4) Stupně

Stupně diatonické stupnice

Stupně u jsou vlastně něco podobného jako intervaly, ale je jich méně, značíme je římskými číslicemi a opírají se o počet tónu v konkrétní stupnici. Na rozdíl od intervalů, které můžeme změřit od libovolného tónu k druhému, jsou stupně pevně dané v rámci používané stupnice…kdy prvnímu stupni říkáme tónika a pak tedy následuje tolik stupňů, kolik konkrétní stupnice obsahuje tónů. Pomocí stupňů identifikujeme harmonické postupy (tzv. harmonické kadence) a můžeme díky nim vyjádřit strukturu jakéhokoli akordu, nezávisle na konkrétních tónech a zároveň si tak zjednodušíme i strukturu celé písně/skladby:

Známá píseň Knockin on Heavens door má akordy: G/D/Ami, G/D/C. Pomocí stupňů to pak můžeme zapsat jako I / V / VImi, I / V / IV a tudíž můžeme tuto písničku jednoduše přenést do jiné durové tóniny. Kupříkladu v tónině C#dur by pak tento song měl akordy C#/G#/A#mi, C#/G#/F#. Ale ať už začnu tuhle píseň od jakéhokoli tónu, tak díky jakosti stupňů vím, že mohu v téhle písni (třeba v improvizaci) použít stupnici použít tóny z Jónského módu diatonické stupnice a pak také durovou pentatonickou stupnici.

Pomocí stupňů si tak můžete mnohem snáze zapamatovat velké množství písní, které mají stejný harmonický postup, ale hrají se v jiných tóninách.  A jako největší přínos pro vás bude ten, že si uvědomíte jak mají tyto různé harmonické kadence efekt, začnete je slyšet a snadněji identifikovat, protože se velmi často opakují. A právě i z jakosti jednotlivých stupňů poznáme jaké stupnice budou doškálné (tedy tóny obsažené ve stupnici jsou stejné jako v použitých akordech) a naopak jaké tóny bude lepší nehrát, nebo je hrát opatrněji. O tom si ale povíme víc v dalším díle o akordech.

Teď se již můžeme blíž kouknout na základní stupnice, které byste měli znát…

Přehled intervalů a stupnic

CHROMATICKÁ STUPNICE

V minulém dílu jsme se dozvěděli, že jedna oktáva obsahuje dvanáct půltónů. Pokud zahrajeme tyto tóny postupně od prvního do posledního (nebo naopak), tak budeme hrát chromatickou stupnici. Je to tedy stupnice, která obsahuje všechny nám dostupné tóny, tedy i všechny stupnice a akordy. Budeme z ní tedy vycházet a vezmeme jí jako základ pro pochopení všech stupnic. Chromatický postup od jednoho tónu k druhému je tedy krok po půltónech.

Intervaly převedené na čísla u této stupnice vypadají takto:

chromatická stupnice

DIATONICKÉ STUPNICE

Jsou to stupnice, které jsou tvořené z malých (půltón) a velkých sekund (celý tón). Jako vzor můžeme brát stupnici Cdur, která nemá žádné předznamenání. Základní intervalové složení diatonické stupnice v prvním (jónském) módu vypadá následovně:

diatonická stupnice, jónský mód, durová

Ve srovnání s chromatickou stupnicí jsme tedy vyjmuli malou sekundu (b2), malou tercii (b3), zvětšenou kvartu (+4), malou sextu (b6) a malou septimu (b7). Všimněte si, že mezi 3. a 4. a 7. a 8. tónem je půltón (čísla jsou hned vedle sebe).

Povšimněte si také, že můžeme diatonickou stupnici odvodit i ze složení půltónů a celých tónů…vlastně si stačí pamatovat pouze umístění půltónů. U jónského módu diatonické stupnice je půltón mezi 3. a 4. tónem a potom mezi 7. a 8 a bude tomu tak vždy. Naopak aiolský mód má půltón mezi 2. a 3. a následně mezi 5. a 6. tónem. Mezi ostatními tóny nebude jiná vzdálenost než celý tón a díky tomu si můžeme například jónský mód rozebrat na sérii čísel: 1, 1, 1/2, 1, 1, 1, 1/2 – tedy celý tón, celý tón, půl tón, celý tón, celý tón, celý tón, půl tón.

Lépe si to ukážeme na obrázku:

Je třeba říci, že takto funguje u všech stupnic, nejen těch diatonických. Jakmile znáte intervalové složení stupnice, tak jí můžete zrekonstruovat od jakéhokoli tónu a také na kterémkoli nástroji, u kterého budete schopni zahrát chromatickou stupnici.

Módy diatonických (a ostatních) stupnic

Z každé stupnice také můžeme odvodit několik módů, podle počtu tónů, které stupnice obsahuje. Módy diatonické stupnice lidstvo pojmenovalo po řeckých kmenech a proto je známe pod názvy Jónský (základní), Dórský, Frygický, Lydický, Mixolydický, Aiolský a Lokrický. Dohromady je jich tedy sedm, stejně jako počet tónů ve stupnici. Módy si nejlépe ukážeme na příkladu.

Vezmeme stupnici Cdur (c,d,e,f,g,a,h), což je mód Jónský a bude mít základní tón (tóniku) C. Další mód diatonické stupnice najdeme tak, že zvolíme jiný základní tón, ale pořád pouze v rámci tónů obsažené ve stupnici Cdur. Dórský mód bude v tom případě začínat na tónu D (druhý stupeň Jónského módu) a tónová řada bude vypadat následovně: d,e,f,g,a,h,c,d. Frygický bude vypadat zase e,f,g,a,h,c,d,e. A stejně budeme postupovat i u zbývajících módů. U diatonických stupnic jich bude sedm v každé tónině (od každého základního tónu). Výhoda na tom tedy je, že se stačí naučit sedm módů a v podstatě se tak naučíte všechny. Tak to funguje i u ostatních druhů stupnic, vyjma několika čestných výjimek.

Pokud jste si módy zkoušeli zahrát, tak jste si určitě všimli, že i když použité tóny zůstávají stejné, tak každý mód zní jinak a to je právě z důvodu, že intervalové složení stupnice je jiné.

Cdur Jónský – tóny – c, d, e, f, g, a, h, c

intervaly: 1,b2,2,b3,3,4,+4,5,b6,6,b7,7,8

Dmoll Dórský – tóny: d, e, f, g, a, h, c, d

intervaly: 1,b2,2,b3,3,4,+4,5,b6,6,b7,7,8

Když tedy máme stejné tóny, tak budeme mít i stejné akordy, akorát jejich harmonická funkce bude jiná. V Cdur jónské bude akord C jako tónika, ale v Dmoll dórské bude akord C umístěn na sedmém stupni a jako tónika bude naopak fungovat akord Dmoll.

MOLLOVÁ HARMONICKÁ & MELODICKÁ

Harmonická mollová stupnice má oproti klasické mollové – aiolské, velkou, durovou septimu. Normální moll (aiolská) vypadá takto: 1 2 b3 4 5 b6 b7 8 a harmonická pak tedy takto: 1 2 b3 4 5 b6 7 8.

Vznikl tak další půltón mezi velkou septimou a oktávou a také interval zvětšené sekundy (tedy malé v podstatě malé tercie) mezi malou sextou (b6) a velkou septimou (7).

Díky tomu má tahle stupnice durovou dominantu (akord na V. stupni) a to dodá ještě víc “šťávy” mollovému základu.

Mollová harmonická (I.mód)

Melodická mollová stupnice je zvláštní tím, že se hraje jinak vzestupně a jinak sestupně. Vzestupně vypadá intervalově takto: 1 2 b3 4 5 6 7 8 (je tedy podobná harmonické mollové, ale neobsahuje krok zvětšené sekundy), ale sestupně vypadá jako normální aiolská stupnice : 1 2 b3 4 5 b6 b7. Tato stupnice je oblíbená v jazzové hudbě díky svým harmonickým možnostem, má také durovou dominantu ( akordy: Imi, IVmi, V = Dmi, Gmi, A) a nemá tak velký intervalový skok mezi šestým a sedmým stupněm.

PENTATONICKÁ STUPNICE

Pentatonická stupnice má pět tónů/stupňů, tedy o dva méně, než stupnice diatonická.  Obecně se ale pod pojmem pentatonika bere čínská pentatonická stupnice. Společně s diatonickou stupnici patří k nejpoužívanějším stupnicím vůbec.

Nejmenší interval v pentatonické stupnici je velká sekunda – celý tón, největší vzdálenost mezi dvěma sousedícími tóny je interval malé tercie.

Pokud máme tón C a budeme chtít zahrát durovou pentatonickou stupnici, tak její intervalové složení bude vypadat následovně:

1 2 3 5 6

C D E G A

Rockoví kytaristé ovšem budou většinou znát hlavně Amoll pentatonickou, tedy pátý mód Cdur pentatonické, která vypadá takto:

A jedná se o Amoll pentatonickou

A C D E G

1 b3 4 5 b7

(!)Pentatonické stupnice se od diatonických stupnic liší pouze o dva tóny (!), tudíž stupnice Cdur Jónská bude mít tóny C D E F G A B C, kdežto pentatonická Cdur pouze C D E G A C. To samozřejmě platí i pro mollové verze. Pokud mohu poradit, tak jeden ze skvělých způsobů na zapamatování si různých stupnic je přehrávat si je všechny od jednoho základního tónu a zkoumat rozdíly mezi nimi. Začal bych Cdur Jónským módem, pak durovou pentatonikou od Cdur, pak Mixolydickou durovou stupnici a poslední durový mód je mód Lydický. Tak to zkoušejte i u nejpoužívanějších mollových stupnic a také od stejného základního tónu. Zjistit v čem se stupnice od sebe liší (hlavně po stránce prstokladu a pocitu ze stupnice) je jeden z klíčů k praktickému použití hudební teorie. 

CELOTÓNOVÁ STUPNICE

Tato stupnice má šest tónů a jediný interval od tónu k tónu je velká sekunda (tedy celý tón). Tato stupnice se používá především v jazzové, ale také v metalové hudbě. Je na ní zvláštní, že má vlastně jen jediný mód, protože její intervalové složení je stejné od jakéhokoli stupně původní stupnice.

EXOTICKÉ STUPNICE

Exotické stupnice jsou opravdu široký pojem. Vycházejí z hudby různých národností a etnik, proto je jich enormní množství a není snadné vybrat ten správný příklad. Jsou stupnice cikánské, španělské, španělsko – cikánské, židovské, japonské, byzantinské, havajské, etiopské a velká spousta dalších. Některé jsou sedmitónové, některé osmitónové a více, ale také méně. Velmi často v nich slyšíme interval zvětšené sekundy (tedy malé tercie) a to obzvlášť ve stupnicích horkokrevnějšího charakteru (chtěl jsem napsat prosluněnějšího). Exotická stupnice se dá označit vše, co nemá shodné intervaly s nějakým módem diatonické stupnice.

UMĚLÉ & KOMBINOVANÉ STUPNICE

Ještě zvláštnější kategorií jsou umělé stupnice. U nich se nemusí shodovat intervaly jedné oktávy s intervaly ve druhé oktávě a můžou obsahovat naprosto šílené intervalové rozpaly, či jiné výstřednosti. Nemají základ v žádné folklorní hudbě a proto je neřadíme mezi exotické stupnice.

Stupnice ovšem můžete samozřejmě i mezi sebou kombinovat a nemusí to být nějak šílené. Například pentatonická mollová se často kombinuje s dórským módem diatonické stupnice, nebo se do ní s oblibou přidává zvětšená kvarta, která pentatonice dodá správně bluesový nádech. Můžete takto kombinovat různé druhy stupnic a testovat jejich použitelnost.

Slovo závěrem…

Samotné nabiflování obrovského počtu stupnic z nikoho skvělého hudebníka neudělá, ale naprostá neznalost už vůbec ne. Je pouze na Vás jak daleko byste se chtěli se svými znalostmi stupnic sahat a co je Vaším cílem. V dnešním díle jsem se zkrátka snažil sepsat seznam stupnic o kterých si myslím, že by bylo dobré je nějakým způsobem znát, přehrát si je anebo aspoň pochopit princip jejich výstavby (a snažil jsem se, aby právě to bylo hlavní esencí dnešního dílu). Nemyslím si, že by k tomu byl důležitý nějaký talent, nebo geniální inteligence, ale naopak, že tuhle část hudební teorie zvládne pochopit i člověk, který nemá žádné velké hudební ambice.

 Snad Vám tenhle článek v něčem pomohl a nezpůsobil ještě větší zmatení. Příště se v této sérii budeme opět zabývat propojením mezi akordy a stupnicemi (přidám ještě dvě stupnice navíc), ale zaměříme se naopak více na základy akordů a harmonie. Bohužel se nám toho do tohohle dílu více nevejde, ale budu se na Vás těšit u další Chvilky hudební teorie!

Vítek

Pořádáme kulturní akci, díl 4 – Všichni hráli na cymbály

Pro návaznost připomenu první díly našeho seriálu Pořádáme kulturní akci (1. díl, 2. díl a 3.díl). V tomto díle se ...
Značka Pro Pokračování Textu
Kytarové solo

Improvizujte jako mistři. Poradíme vám, jak na to, díl I.

Hudba je jazyk a sólová improvizace se dá přirovnat k nenacvičenému přednesu. Jsou v ní věci nahodilé, ale také věci ...
Značka Pro Pokračování Textu

Poprvé ve studiu: jak vzniká nahrávka?

Každého muzikanta, který vejde do nahrávacího studia poprvé, čeká mírný šok - všechny ty drahé mikrofony, sluchátka, monitory, velký mixpult ...
Značka Pro Pokračování Textu
Jake Aarons

„Choďte na hudební akce, seznamujte se a poznávejte lidi z branže,“ radí Jake Aarons, Redakční zpovědnice 3. díl

Několikrát do týdne máte možnost číst články z různých odvětví hudebního světa. Reportáže, rady, návody, rozhovory, zajímavosti a další. Ale ...
Značka Pro Pokračování Textu
Výměna strun na houslích

Výměna strun u smyčcových nástrojů aneb udělejte z nástrojové Škodovky Mercedes

Bezmoc narůstá. Máte krásný nástroj, dobrého učitele a dokonce jste cvičili, ale stejně to nehraje. Co je špatně? Zvažte výměnu ...
Značka Pro Pokračování Textu

5 + 1 tipů, jak zdarma zvýšit dosah na IG

Určitě jste si všimli, že neplacený dosah na sociálních sítí postupně klesá. Nutnost placené reklamy už je téměř samozřejmostí, ale ...
Značka Pro Pokračování Textu
Zpěv

Žádný hudební sluch? – Mýtus!

Už vám někdy někdo řekl, že nemáte hudební sluch? Ať radši nezpíváte, protože vám to nejde? To ale nemusí být ...
Značka Pro Pokračování Textu

„Hrát jen pro sebe je dost krátkozraký a nemyslet na fans se nevyplácí,“ vzkazuje Ricardo Delfino – Redakční zpovědnice, 2.díl

Několikrát do týdne máte možnost číst články z různých odvětví hudebního světa. Reportáže, rady, návody, rozhovory, zajímavosti a další. Ale ...
Značka Pro Pokračování Textu

Pořádáme kulturní akci, díl 3 – Kdo tohle všechno zaplatí?

V prvních dvou dílech seriálu Pořádáme kulturní akci (1. díl a 2. díl ) jsme se zamýšleli nad otázkami jako ...
Značka Pro Pokračování Textu
Loading...
Hledáme hudební redaktory

Přihlašte se k odběru novinek z hudebního světa muzikantiakapely.cz

Zásady ochrany osobních údajů.
Používáme ověřený mailingový program MailChimp


Partneři: