Chvilka hudební teorie – úvod

Hudební teorie je jedním z příkladů, jak snadno si lidé dokáží dělat život těžším.

Mezi muzikantským lidem panují o hudební teorii zkreslené představy, které už nejednoho hudebníka odradily od blížšího seznámení a pochopení zákonitostí hudby. Myslím si, že to není ani tak chyba samotných muzikantů, ale těžko stravitelné nauky, která bývá nudnější než čekání na autobus a dokáže působit jak prastaré město plné uzavírek a nefunkčních semaforů.

Stojí velké úsilí se prokousat do centra hudební teorie a spojit si úplně všechny tečky – **to rozhodně nepopírám **(a sám v tomhle bodě zdaleka nejsem), ale ne každý potřebuje umět skládat hudbu pro symfonický orchestr či překopávat jazzové standardy. Užitečná (a užitná) znalost hudební teorie leží mnohem blíže „předměstí“ a já vám chci v této sérii ukázat co nejsnažší cestu.

Na hudební teorii je dobré, že je statická a téměř všechny její součásti už byly objeveny, takže nemusíte sledovat aktuální trendy. A stejně tak, jako jste si jistí, že jablko spadne na zem, tak můžete mít jistotu, že půltón po malé tercii bude tercie velká. Také je hudební teorie stejná pro všechny nástroje a i když budete drnkat na šňůrku od nafukovacího balónku, tak z něho můžete dostat kvartu s kvintou. Hudební teorie totiž vychází z fyzikálních jevů a je nám daleko bližší než by se mohlo zdát.

Těmito články bych Vás chtěl zkrátka přesvědčit o užitečnosti hudební teorie a co nejvíc srozumitelně Vás seznámit se základy, které můžete aplikovat při komunikaci v kapele, učení se nových věcí, ale i při skládání vlastní hudby a vlastně pochopení toho všeho. Tyto znalosti použijete v jakémkoli stylu hudby a také nezáleží na Vaší muzikantské úrovni.

Hudební teorii je výborné si umět vizualizovat a proto jsem místo not a čistého textu zvolil formát článku s doprovodnými animacemi, které se i můžete pozastavit či pustit znova. Myslím, že takový formát by mohl výrazně urychlit pochopení a vytvoření správných asociací (jak se říká “spojit si tečky“), které výrazně omezí bolesti hlavy. Jedním z problémů hudební teorie totiž je, že má často zmatené názvosloví, kdy jedna věc může znamenat i druhou, některé tóny se jmenují různě v různých zemích a všude je plno čísel! Toho se bohužel úplně nezbavíme a tyto všechny vztahy se velmi těžko vysvětlují čistým textem a ještě hůř mluveným slovem (bez použití tužky a papíru). Neustále se snažím přijít na nejvhodnější způsoby jak tyto problémy vizuálně zpracovat pro co nejlepší porozumění. Dejte mi prosím vědět, jestli Vám takovýto styl vyhovuje a jestli by Vás napadla nějaká další vylepšení.

A teď už můžeme jít na první díl…

Intervaly, část 1. Půltón kam se podíváš.