Improvizujte jako mistři. Poradíme vám, jak na to, díl I.

Hudba je jazyk a sólová improvizace se dá přirovnat k nenacvičenému přednesu. Jsou v ní věci nahodilé, ale také věci o které se můžete opřít a které

je možné zdokonalovat

. Stejně jako v monologu, tak i v hudební improvizaci máte šanci zapůsobit mnohými emocemi. Můžete být vtipní, smutní, romantičtí nebo naštvaní. Pokud ale k improvizaci přistupujete ledabyle, vaši posluchači si odnesou špatný zážitek z nezkušené improvizace bez cíle a náboje.

Je mnoho způsobů jak přistupovat k tréninku a zlepšení vašich improvizačních schopností a toto je pár mých rychlých tipů, na které se zaměřte při cestě za zdokonalením. 

Technika hry

K improvizaci potřebujete určitou míru technické zdatnosti. Každý nástroj má své speciální techniky, ale ve většině případů potřebujete

**vycvičené ruce a prsty. **

 

Jak moc? To je na vás. Vůbec nepotřebujete být technický virtuóz, ale abyste působili s nástrojem přesvědčivě, měli byste mít něco odcvičeno a odehráno. Čím víc jste na nástroji doma, tím lépe na něj přenesete vlastní hudební nápady a tím lépe zapůsobíte. To ale neznamená, že se nemůžete pokoušet improvizovat a vymýšlet si melodie již od raných začátků. Naopak to vřele doporučuji.

Pokud chcete být v improvizaci obratní, vyplatí se pracovat na základech, protože to je první věc, která je na improvizaci jistá. Když vezmu jako příklad kytaru, jde o základní techniky jako různé druhy vibráta, vytahování strun, změny polohy, přeskakování strun, rychlost hraní a kvalita tvorby tónu. Každý nástroj má samozřejmě svá vlastní cvičení a každou takovou techniku je pak dobré cvičit separátně od ostatních a ve všech možných pozicích na vašem nástroji. Tak se připravíte na různé druhy situací a problémů, které při improvizaci vzniknou.

Opakování matka moudrosti aneb nezapomeňte na repetice

To co dělá

** z náhody záměr**

bývá často nějaká forma repetice a to stejné platí pro improvizaci. Jakmile něco zacyklíte, dostane to rytmus a v rytmu se lidský mozek přímo vyžívá, což je další klíč ke zlepšení dojmu z vaší hry. Ať už zopakujete tři poslední tóny a nebo celou frázi, vaše hraní pak působí mnohem promyšleněji. 

Repetice legitimizuje

téměř cokoli a divili byste se, kolik chyb s ní můžete zamaskovat a kolik nových nápadů z ní vznikne. Samozřejmě nic se nemá přehánět. I repetice podléhají dobrému vkusu, ale pokud máte pocit, že jen tak bloudíte po nástroji a po stupnicích, trénink repetic je jeden z nejlepších nástrojů jak z toho ven.

Cit pro rytmus

 Základem hudby obecně je rytmus a pokud hrajeme melodii nebo sólo rytmické (časové) složení melodie je velmi důležité. Je nutné si vypěstovat cit pro časové dělení jednotlivých not a dělení rytmu celé písně, abyste hráli co nejvíc přesně a také abyste se orientovali a vždy se chytli na první dobu.

Rytmus můžete trénovat v podstatě kdekoli, při poslouchání oblíbené hudby se zaměřte na její rytmické pojetí. Nejdřív se chyťte tempa a ťukejte si, poté vyťukejte například rytmus kytarového sóla nebo zpěvové linky a pak zkuste zaťukat třeba rytmus kytarového sóla anebo zpěvové linky. I bez hudby si můžete na sucho trénovat dělení not či si vymýšlet rytmy, stačí dupat a tleskat.

Zkuste také použít tóny z nějaké cizí melodie v původním pořadí a pouze je jinak rytmicky poskládat – dejte tónům jiné trvání. Samozřejmě pokud vytvoříte nějaký rytmus, tak je potřeba umět ho zopakovat dle potřeby.

Potichu nebo nahlas? 

Další věc na které můžete pracovat je dynamika vašeho hraní. Čím větší máte dynamický rozsah, tedy schopnost hrát

potichu

a

nahlas

, tím více emocí do vašeho výkonu přidáte. Umět věci vygradovat, hrát dojemně anebo naopak agresivně je jeden z dalších pilířů improvizace a hudby obecně.

Zaměřte se na oba extrémy. Věnujte čas cvičení dynamiky a vše hrajte jak potichu, tak velmi nahlas. Cvičte zesilování a zeslabování na různých časových úsecích, ať už velmi pozvolné, či skokové změny dynamiky. Cvičte také akcenty.

Akcent

je tón, který je hlasitější než zbytek tónů ve skupince či v taktu. Akcenty mají velké rytmické využití, ale umět dát

důraz – zatěžkat konkrétní tón

se samozřejmě hodí i při melodickém frázování.

Dynamika klade velké nároky na techniku hry. Je obtížné hrát rychle, přesně a zároveň potichu či hodně nahlas. Je proto potřeba co nejvíc opouštět svoji komfortní zónu a trénovat v různých úrovních hlasitosti. Je to další věc, která vám dovolí

budovat atmosféru

.

Nebojte se pomlk a dlouhých tónů

Jedna neblahá věc, která je občas u hráčů k vidění je snaha o hru co nejvíce tónů v co nejkratší čas. Jenže pomlky mají často větší sílu než zahrané tóny. Využíváním pomlk budujete napětí,

necháváte hudbu dýchat

, zvětšujete dopad tónů, které přijdou po pomlce, a v neposlední řadě také

zlepšujete frázování

. Zvlášť krátké frázovací pomlky vám pomohou k mnohem lepší artikulaci v improvizaci. Nabízí se opět analogie s lidskou řečí, kdy nevědomky děláme krátké pauzy a výdechy mezi slovy, ale zároveň také děláme dramatické pauzy.

Občas také není od věci se při hraní zastavit a dát lidem k ochutnání

jeden dlouhý tón

, jehož přínosy jsou podobné jako u pomlk. Je potřeba si ten tón pořádně užít. Klidně to můžete až přehnat a zkoušet co se stane, ale to platí pro všechno v dnešním článku.

V dnešním díle jsme se zaměřili především na body spjaté s technikou hry. Tedy s tím, jak ovládáte svůj nástroj. Nicméně znám mnoho hudebníků, kteří jsou i dost technicky vyhraní, ale přesto nejsou ochotní improvizovat.

Improvizace totiž není jen stav prstů, ale také stav myšlení. Proto se v dalším díle podíváme na možnosti jak lze zlepšit vaší schopnost koncetrace, představivosti, hudební paměti, jak se nebát chyb a jak se inspirovat u ostatních.

A jaké jsou Vaše metody pro zlepšení improvizačních schopností? Co byste poradili naprostému začátečníkovi, který chce začít s improvizací na váš nástroj? Těším se na všechny Vaše komentáře a již brzo u dalšího dílu.

Improvizujte jako mistři:

2. díl – Zlepšete vaši koncentraci a improvizujte jako mistři