O praní prádla, Nightwish a baskytaristkách. Jak to vidí budějčtí Nightwings?

V Českých Budějovicích existuje, kromě čtvrti Suché Vrbné, kde jsme dělali rozhovor s dámským triem MiMoBa-nd i čtvrť, která se jmenuje České Vrbné. Ta je na úplně opačném konci Budějc, jak se správně jihočeskému krajskému městu říká.

Zde, po chvilce bloudění a tápání, jsem se potkal s pánskou částí kapely Nightwings. Kytaristou Robertem „Robasco“ Schusterem, bubeníkem Mírou „Kudrnou“ Kučerou, klávesákem a zpěvákem Víťou Ratschmane a basákem Alešem „Bjornem“ Vladykou. Čtveřici posléze doplnila i jedna ze dvou zpěvaček Lucka „Luciferna“ Rudolfová. Složení kapely uzavírá druhá zpěvačka Eliška Dvořáková.

Při čekání na Lucku jsem z pánů vytáhl pár zajímavých informací, třeba jejich zkušenosti s praním prádla. Ale nejen o tom je následující rozhovor.

Tak jsme se tady krásně sešli, kromě jedné zpěvačky, Elišky. Řekněte mi, název Nightwings evokuje podobnou kapelu – Nightwish. Shlédli jste se v ní? Jak to je?

**Víťa: **

No, tak ono to tak je.

Děkuji ti za vyčerpávající odpověď. Začneme jinak. Když jsme čekali na Lucku, bavili jsme se s klukama o všem možným, třeba o životě singl chlapa, a narazili jsme na problém – chlap a praní prádla. Jak jste na tom, kluci ? Aleši, tys mi líčil hezkou historku o nový teplákovce za sto dolarů. Co se přihodilo ?

**Aleš: **

No, jak by to dopadlo… Koupil jsem si krásnou, drahou teplákovku, tak jsem se celej tetelil, jak si v ní zafrajeřím. Hodil jsem ji do pračky, že si ji jako vyvoním a šel se sprchovat. A někdo mi přepnul teplotu na devadesát stupňů. Takže původně to byla velikost XXL, po vyndání z pračky tak s bídou S. A bylo po frajeření.

To zamrzí, chápu. Já v dobré víře chtěl vyprat prádlo a mé ženě jsem ze sněhobílého udělal cosi v barvě slonové kosti. Byla moc ráda. Lucko, co ty a praní?

**Lucka: **

No co, namačkám a peru

.

Holky tyhle věci prostě umí. Pro mě je panel pračky stejně nepochopitelnej jako kokpit kosmický lodi. Ale k muzice… Lucko, já jsem na Budějckým Gejzíru hluboce obdivoval tvůj výkon, protože vím, že jsi tam vystupovala týden po operaci. Co ti bylo, prosím tě?

**Lucka: **

Akutní zánět slepého střeva. Měla jsem tam židli, ale nakonec jsem to k vlastnímu velkému údivu zvládla celkem v pohodě.

Za mě úplně luxusně. Lucko, musím ti položit otázku

,

která se úplně nabízí. Co ty a chlapská kapela ? Žádné třenice, problémy ?

**Lucka: ***** ***

Jojo. Naprosto. Já bych naopak byla nespokojená v čistě dívčí kapele.

To určitě pánové rádi slyší. Vím, že v Nightwings jste dvě zpěvačky. Takže vás kluci berou jako princezny, je to tak?

**Všichni pánové: **

Ani náhodou… Bereme je jako chlapy.

Hezky mi to zlehčujete. Druhá zpěvačka se jmenuje Eliška Dvořáková, dle vašich informací je jediná, která má klasické hudební vzdělání. Určitě se spolu, děvčata, o chlapech z kapely bavíte, že? Ve smyslu – ten mně dneska naštval a tak dále.

**Lucka: **

Ty bláho, a víš, že vůbec ne? Fakt. My jsme opravdu v kapele naprosto v pohodě a tohle neřešíme.

***Zpívala jsi někdy v čistě dívčí kapele? ***

**Lucka: **

To úplně ne, ale ve sboru ano. Tam nás bylo asi čtyřicet a z toho jenom dva kluci. Ale měla jsem tam pár kamarádek ve svém hlasu, altu, a hrozně ráda jsem zpívala, tak mě to tam bavilo.

Jak ses dostala k Nightwings?

**Lucka: **

Jednoho dne se mi ozval Víťa, že si mě pamatuje z doby asi před deseti lety, kdy jsme dělali v jednom rockovým klubu spolu, že jako ví, že jsem zpívala.

**Víťa: **

No, protože sis v tom rokáči pořád zpívala za barem a chlubila ses, že jsi zpívala ve sboru. A já si na to vzpomněl holt až po takový době. Kdybych si byl bejval vzpomněl dřív…

**Lucka: **

Prostě mi Víťa volal, že jim vypadla kvůli mateřské a tak se to seběhlo. A už jsem tady dva roky.

Hele, chlapi, ruku na srdce, zpěvačka šla na mateřskou, nemáte v tom náhodou někdo prsty? Víte, jak to chodí.

**Hromadný povyk: **

Ne, ani náhodou.

Jasný, to bylo mimo band. Jak dlouho asi tak hrajete ? Robasco, doteď jsi mlčel, tak prosím promluv.

**Robasco: **

Nene, ať odpoví Víťa, já jsem v kapele až ve verzi 2.0.

**Víťa: **

Člověče, to bylo někdy na přelomu roku 2013 a 2014.

Co byl ten první popud, udělat zrovna takovouhle kapelu ?

**Víťa: **

Byla to víceméně náhoda. Kámoš se vrátil z Francie a snad třicet let jsme si slibovali, že si spolu někdy brnknem, tak to teď vyšlo. Nejdřív jsme si hráli jen tak, na akustiky, potom jsme potkali Katku Boháčovou, která zpívala a už to jelo. Ty zpěvačky se tam střídaly. A nejen ony. Víš co, někdy je to prostě těžký, jsou to třeba fajn lidi, ale občas začnou dělat primadony. To je ale asi všude. 

A někdy v tý době jsem přišel návrhem hrát věci třeba od Nightwish. Dali se dohromady další muzikanti a povedlo se.

Víťo, jaký je to shánět muzikanty do takovýhle kapely?

  

**Víťa: **

Mě šlo hlavně o to, abych s těma lidma z kapely mohl jít třeba v klidu na pivo. Aby se snesli. Abych tam měl třeba profíky muzikanty, ale lidsky to nesedne, tak to jsem nechtěl. Teď si troufám tvrdit, že jsme coby parta naprosto v pohodě.

To je moc dobře. Já to, ke svý velký radosti, slýchám každou chvíli od spousty kapel. Ten lidskej faktor je u nich numero uno.

**Víťa: **

Se spoustou lidí z předchozí kapely se vídám do dneška a rád.

Víťo, vím, že kromě hraní v kapele i zvučíš. Jak se díváš z týhle pozice na muzikanty ? Z pohledu od mixážního pultu.

**Víťa: **

Coby zvukař, protože opravdu nesnáším primadony, jsem neměl problém někoho takovýho poslat do řiti. Pokud se, třeba i profík, choval jako idiot. Víš co, právě, že mám okoukaný pódium z obou stran, tak vím dobře, jak to na jevišti chodí. Hraju a zvučím přes třicet let. Dá se říct, že už mě jen tak někdo neočurá. 

Zvučil jsem i hvězdy z Ameriky a ono je to tak – čím víc toho ten člověk umí, tím je skromnější. Tedy aspoň většinou. Ale když přijde někdo, já nevím, z Prahy třeba, o kom jsem v životě neslyšel, ale jenom proto, že je to synáček známýho režiséra a začne mi tam předvádět, jakej je hroznej umělec… Už se mi stalo, že jsem takovýmu frajírkovi řekl, ať si to jde zvučit sám. Nemám s tím problém.

No vždyť. To jsem rád, že to takhle cítíš. A teď něco na bubeníka , ten ještě nepromluvil. Míro, známe se taky pěkně dlouho, řekni mi, s kým jsi hrál nebo ještě hraješ?

Míra:

Já prošel hodně styly od folku přes country až teď po metal. Třeba jsem hrál v kapele Jassica,  Radio, to si určitě ještě sám pamatuješ. Metal – kapela Inverted.

**Víťa: **

Už před těma patnácti lety jsem si říkal, že by se mi líbil v kapele… 

Jak to funguje, viď?

**Míra: **

Však ne nadarmo se o Budějcích říká, že na patnáct kapel je sto padesát muzikantů. Tady se ti muzikanti točí po kapelách, vždyť to, Luboši, víš sám. Každej se s každým jednou potká. Ale pak jsem hrál s Drcem, s Weekendem, tam hraju doteď, a ještě Nightwings. 

Míro, řekni mi, Weekend je spíš takovej country rock a Nightwings metal, čili dost odlišný styly. Nepere se to v tobě?

**Míra: **

Mě baví obě kapely. Rád se vracím i do starý klasický country. Ono s country bubeníkama je to vůbec těžký. Proto mi vyhovuje Weekend, protože jsou to založením spíš rockeři, třeba Míra Bartyzal, takže pokud se tam trochu rozvášním, spíš to vítají. A s Nightwings jsme už vůbec naladěni na stejnou vlnu, ta muzika nás spojuje, je to úžasnej relax. Hrajeme to spíš jako covery, ale moc si to užíváme.

Já si vaše hraní užíval moc a lidi, jak jste sami viděli, pařili jako o život. Aleši, ty jsi takovej obr, basa ti vyloženě sedí. Jak se ti líbí ženský coby basačky? Já se přiznám, že mě osobně to přijde neuvěřitelně sexy.

**Aleš: **

Já se na ženský coby muzikantky dívám jako na rovnocenný stvoření. Vůbec to neřeším. Ale zase je fakt, že existuje spousta tvrdejch metalovejch ženskejch kapel, který hrajou líp než ty chlapský. Což je paráda a občas, když nám Víťa pošle nějakou skladbu na YouTube, kterou bychom se měli naučit

**, **

tak mi tam občas naskočí třeba japonský kapely, který mají třeba basistky nebo bubenice…

Robasco:

  Třeba Baby metal…

**Aleš: **

To ne, ale občas mi prostě padne brada, co tam ty holky předvádějí.

Vždyť nemusíme chodit daleko. Na Gejzíru hrály dvě kapely, které měly basistky, a obě byly skvělé. Ale Robasco, ty jsi ještě nedostal příležitost něco říct. My se známe drahně let a páchali jsme různá alotria, viď? Jak zkoušíte, když to Aleš nakousl?

**Robasco: **

Toť otázka do pranice, kamaráde. Nás je šest, to už je takovej orchestr. Samozřejmě – šest lidí, šest různých problémů, někteří jsou schopni to i zdvojit, že?

Takže společných zkoušek máme málo, spíš zkoušíme zvlášť orchestr a zvlášť zpěvy a pak to pasujeme dohromady. Společně tedy málo a před Gejzírem jsme se sešli jednou a to ještě ne komplet.

**Víťa: **

Asi po čtyřech měsících.

Tak to jste šikovní. A teď Lucka. Kolegyně tady není a pokud jsem se bavil s holkama z různých kapel, tak jsme narazili na zajímavé téma. Když jsou v kapele dvě zpěvačky, tak většinou jsou, alespoň mužské kapele větší problémy, než když je tam zpěvačka pouze jedna. Souhlasíš?

 

**Víťa: **

Neslušně vstoupím. Tady v tý sestavě to není. Bývaly časy, kdy jsem ale zpěvačku seřval, protože se chovala jako primadona. Tekly slzičky, ale jinak to prostě nešlo.  Ale to je minulost. Došlo to tam dokonce tak daleko, že jsem chtěl kapelu rozpustit. Nakonec to pro kapelu dopadlo dobře a teď je klid.

Co se na to dá říct ? Vím, o čem mluvíš, taky jsem si kdysi na zpěvačku zařval. Lucko, vy máte s Eliškou hlasy položený každá úplně jinde, což je samozřejmě dobře. Jak vás tady tak poslouchám, tak si s Eliškou nezávidíte, když jedna zpívá sólo.

**Lucka: **

To my si nezávidíme, opravdu ne…

To jste skoro unikátní. Neříkám to rád, ale neznám snad kapelu, která by měla dvě sólistky a nedrhlo to mezi nimi.

**Míra: **

Ono se to říká: „Co je horší, než ženská v kapele ? Dvě ženský v kapele…“

**Lucka: **

Jo tak proto jste to na Gejzíru s Robascem  tak pitvali! Jak jsi nás tam, Luboši, uváděl, tak jsme se s Eliškou na sebe udiveně podívaly – o čem to jako melete?!

To víš, to jsou životní zkušenosti, které s Robascem máme. Z jiných projektů, jak jinak.

**Robasco: **

Tady to fakt není, zaplaťbůh. Holky mají úplně jinak položený hlasy. Takže něco sedí Lucce, něco jiného zase Elišce. Umí si udělat krásné dvojhlasy, a hlavně jsou schopné se spolu domluvit. 

Jak říkám – je to vzácný a opravdu je to na výsledku znát. Osobně jsem si vaše vystoupení moc užíval. A spolu se mnou i nadšení diváci. Přeji skupině Nightwings mnoho hudebních úspěchů.