Jak se hraje s vlastním tátou? Vyzpovídali jsme dva členy kapely PT Band

Jednoho nedělního podvečera jsme si povídali s mladou talentovanou zpěvačkou a kytaristkou Petrou Tvarohovou z Českého Krumlova a jejím otcem, zkušeným muzikantem a v poslední době i zvukařem Martinem Tvarohem nejen o muzice, ale i o životě a společných plánech do budoucna. Oba dva tvoří základní pilíře kapely PT Band.

***Začnu, Martine, u tebe. Máš za sebou bohaté hudební zkušenosti. S kým v současnosti hraješ? ***

**Martin: **

Je to pražská kapela Folimanka Blues, v Českém Krumlově jsem založil kapelu Zralý ovoce a do toho mě zaúkolovala moje dcera Petra, abych jí dal dohromady kapelu, což se jí po několika urgencích i podařilo. Přesvědčila mě a kapelu jsme udělali.

***Já vím, že jsi hrál dvacet pět let s jednou z nejúpěšnějších kapel na českokrumlovsku coby bubeník. ***

**Martin: **

Ano, je to pravda. 

„Chtěla jsem mít kapelu s tátou proto, že je opravdu dobrý bubeník.“

Jasně, chápu, že se k tomu nechceš blíže vyjadřovat. Ale zmínil jsi, že za tebou přišla tvá dcera Petra, abys jí postavil kapelu, což je poměrně nezvyklé. Petro, tobě je šestnáct let, promiň, že na tebe prozrazuji věk, ale v tomhle mládí to ještě asi není proti bonmotu. Prosím tě, co tě to vůbec napadlo jít za tátou, aby ti založil kapelu. Je tam minimálně generační rozdíl. A pak – mít tátu ještě i v kapele?

**Petra: **

No, tak jasně. Ale, já jsem s tátou jezdila pořád na nějaké koncerty už od mala a moc se mi líbilo, jak hraje on a kapely, kde hrál. Takže je to vlastně splnění mého dětského snu – mít dobrou kapelu. No a chtěla jsem tu kapelu mít s tátou i proto, že on je pravdu dobrý bubeník.

Tak to je hezký a moc se mi to líbí. Ale, po pravdě – neprudí tě někdy táta?

**Petra: **

No jasně, že prudí, ale myslím, že to bude v pohodě a kapela vydrží dlouho.

***Řekni mi, Petro, a určitě se tě na to ptá úplně každý – vím, že máš za sebou nemalé hudební úspěchy. Ale spíš, a to mi táta se svými zkušenostmi jistě potvrdí, nejsou jenom dobrý věci mezi muzikanty. Nebojíš se toho? ***

**Petra: **

Jo, ty myslíš drogy, alkohol a takový věci asi, viď ? Nebojím se toho, protože chceme hrát spíš poklidnější akce, klubovky, fesťáky, městské slavnosti a tak. Kapela se na tom i domluvila, že nebudeme hrát klasickou zábavovku. Já osobně jsem tyhle věci ani nezažila, takže si je ani neumím představit.

**Martin: **

Já do toho vstoupím. Peťa tohle naštěstí opravdu nikdy nezažila. Já osobně při pohledu zpátky vůbec nechápu, jak jsem to tolik let zvládal. V pátek a sobotu hraní do tří ráno, do toho jsem měl práci a dalšího koníčka – stavěl jsem auta. Ale přesto jsem vstal druhý den v deset hodin, naložil rodinu a jeli jsme na výlet. Vrátili jsme se z výletu a já šel zase hrát. Takže moje děti nevnímaly, že by je muzika o něco ochuzovala. Byly to dva, naprosto odlišný světy. Ale opakuju – dneska by mě tenhle styl života asi zabil.

Potvrzuješ mi, že muzikantský život je někdy hodně náročný…

**Martin: **

To je sice pravda, ale zase – my byli v té bývalé kapele skvělá parta, byla spousta srandy a přinášelo mi to dobrý pocit. 

Teď už máte založenou kapelu pro Petru, zatím je název PT band, a když jsme spolu hráli na společné akci ve Velešíně, přišlo mi, že v tý kapele jsou hrozně fajn lidi. Hele, Petro, ale zase je to tady – jak se ti hraje a zpívá se „starejma fotrama“?

**Petra: **

Vůbec mi to nevadí. Já vím, že jsou to chlapi, kteří jsou přibližně ve věku mýho táty, ale neboj. Výborně si rozumíme. Umíme si ze všeho dělat srandu a celkově jsme dobrá parta. Věkový rozdíly nikdo neřeší.

***To je samozřejmě super. Péťo, kdo má v kapele hlavní slovo ? Podle toho, jak se usmíváš, je to jasný. ***

**Petra: **

Můj táta. 

„Táta je přísnej kapelník. Na zkouškách se nekecá a maká.“

***Jak jinak. Hele, já vím, že tvůj táta zavedl takový zvláštní způsob zkoušení, který, aspoň co já vím, je v Česku dost ojedinělej. Většina kapel zkouší někde v garáži nebo tak, půlka zkoušky se prokecá, potom se něco společně zahraje a jde se domů. U vás je to jinak. ***

**Petra: **

Přesně. Já měla tři roky kapelu, kde to bylo, jak říkáš. Přišli jsme na zkoušku, hodinu a půl jsme prokecali a pak se hrálo, ale unikla nám spousta chyb. Zatímco teď, s PT bandem, to funguje tak, že jedeme přes sluchátka, s metronomem a na mobilu si můžeme přidat do svého odposlechu, co potřebujeme slyšet – basu, kytaru, zpěv a tak. Táta všechno nahrává, posílá každému do mailu, takže každý slyší, kde udělal chyby. No, a protože je táta přísnej kapelník, tak se nekecá a maká. 

**Martin: **

Zastávám názor, že se každý má připravit doma a na zkouškách se jenom dolaďují drobnosti. 

Od kdy hraje PT Band v tomto složení?

**Martin: **

Přibližně od listopadu 2019, čili asi půl roku. Těch zkoušek nebylo zatím moc. I proto kladu důraz na domácí přípravu. 

Mně osobně přijde tenhle způsob zkoušení jako velice produktivní. Petro, řekni mi, jako šestnáctiletá holka, která hraje na kytaru a zpívá, co se líbí tobě za muziku ? Kam chceš směřovat?

**Petra: **

Protože se mi moc líbí rock a moderní pop, chtěla bych se ubírat tímto směrem. Tedy hrát spíš rockovější písničky. I když se nebráním i popovějším písničkám. Ale to uvidíme. 

Repertoár si vybíráš sama?

 

**Petra: **

Převážně ano, ale domlouváme se i s tátou. 

Chceš dělat spíš covery nebo autorský věci ? Píšeš si sama písničky?

**Petra: **

Bohužel nepíšu. Chtěla bych se spíš prosadit autorskými věcmi. Myslím, že je to lepší než covery. 

Vím, že máš za sebou nemalé úspěchy coby písničkářka s kytarou, že?

**Petra: **

Ano, bylo toho dost. Namátkou třetí místo na Talentu Jihočeského kraje v roce 2019, první místo na dětské Portě v roce 2018 a další ceny. 

To je na tvůj věk úctyhodné. A jak to máš do budoucna ? Kromě koncertů, lákají tě soutěže? Nebo už ne?

**Petra: **

Soutěže jednoznačně ano. 

***Fakt? To tě obdivuju. Po svých zkušenostech z porotcování vím, že na soutěžích je hrozný tlak na účinkující. ***

**Petra: **

To je pravda, ale až tak mi to nevadí.

Nesetkala ses někdy s nevraživostí, závistí, nebo nepřejícností na soutěžích?

**Petra: **

Co já můžu soudit, tak aspoň u mých vrstevníků je to v pohodě a spíš si fandíme. Pokud bude někdo lepší než já, tak mu to přeju a spíš mě to motivuje se zlepšovat.

**Martin: **

My jsme postavili kapelu, a všichni do toho jdou s tím, že chceme pomoci Petře, šestnáctiletý holce, aby prorazila. A parta jsme opravdu dobrá.

A jsi ty, Petro, připravená i na případné negativní reakce? Víš co myslím? Teď třeba po poslední Superstar dostala vítězka od části diváků těžkou sodu. Pro holky ve vašem věku (Barboře je devatenáct), čili o pár let starší než ty, to musí být drsný.

Petra: No, koukám na sociální sítě a opravdu někdy žasnu, jak dokážou lidí být zlí. Až hnusní. Ale důležitý je říct si, že pokud je někdo zlej, tak si řeknu – jo, ale na rozdíl od toho chudáka si můžu zahrát a zazpívat. Takhle to beru.

***Jak snášíš kritiku? Dotkne se tě? ***

**Martin: **

(Směje se). Ona je zvyklá ode mě. 

**Petra: **

Pokud je to od muzikanta, tak to beru. I když jsou na mě chlapi v kapele občas dost drsní, tak to zkousnu. I když popravdě i slzička ukápla.

**Martin: **

Já jsem Petře rovnou řekl, že neexistuje, aby měla holčičí manýry. Snažíme se dělat muziku na úrovni, takže na to není čas. 

Petro, určitě máš nějaký muzikantský sen…

**Petra: **

Jasně, že mám. Líbilo by se mi právě hrát autorský písničky v rockovějším duchu a někdy, časem, si třeba zahrát na nějaký větší akci, aby lidi pařili na mojí muziku. To by bylo fajn.

Martine, co chceš udělat pro zviditelnění Petry a kapely PT Band?

 

**Martin: **

Hrát a tím se snažit vejít do povědomí u lidí. A potom je jedno, jestli bude chodit lidí padesát nebo tisíc.

**Petra: **

Já tyhle věci nechávám na tátovi a kapele a uvidíme. Taky chodím do školy, jsem v prváku, ale budeme se snažit, abychom šli nahoru jako kapela.

No a já vám oběma a kapele PT Band držím palce.